30 C 299/2020-37 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 7. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela jako zapůjčitel s žalovaným jako vydlužitelem ústní smlouvu o zápůjčce na základě které mu zapůjčila částku ve výši 10 000 Kč, kdy stejným způsobem byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce i dne [datum], na základě které pak žalobkyně žalovanému zapůjčila částku 20 000 Kč. Obě částky byly předány žalovanému žalobkyní v hotovosti. Dle dohody měl žalovaný zapůjčené finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč vrátit žalobkyni dne 26. 5. 2019, když smlouva o zápůjčce byla sjednána bezúročně. I přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho uhrazeno nebylo. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45a n. o. s. ř. na adresu přechodného pobytu občana EU na území ČR. 3.) Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4.) Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z tvrzení žalobkyně a doložené SMS komunikace bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o zápůjčce, na základě kterých pak žalovanému půjčila částku 10 000 Kč, resp. 20 000 Kč, tedy celkem 30 000 Kč. Z doložených SMS zpráv pak vyplynulo, že žalovaný si je dluhu vědom, avšak tento i přes opakované urgence žalované ve lhůtě splatnosti, ani v následujících několika měsících nevrátil. 5.) Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byly uzavřeny dvě ústní smlouvy o zápůjčce, na základě kterých žalobkyně žalovanému zapůjčila finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč (10 000 Kč + 20 000 Kč). Žalovaný pak ve lhůtě splatnosti (26. 5. 2019) ničeho neuhradila, a to ani přes opakované urgence ze strany žalobkyně a zástupce žalobkyně. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému celkovou dlužnou částku ve výši 30 000 Kč zaplatit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 200 Kč, ze tří úkonů právní služby po 2 300 Kč (tj. celkem 6 900 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 638 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 10 638 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.