14 C 118/2021-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce [částka] s příslušenstvím, vzniklou ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní půjčku ve výši [částka], kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli půjčku [částka] a zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, naposledy zaplatil splátku dne [datum]. Ke dni [datum] žalovaný dlužil jistinu [částka] a poplatek [částka]. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil postupně celkem [částka]. Žalobkyně postupné úhrady započetla přednostně na úrok z prodlení, na poplatek, na úrok a poté na jistinu. Žalovaný nadále dluží jistinu zápůjčky [částka]. Za dobu od [datum] do [datum] byl úrok kapitalizován v částce [částka]. Za dobu od [datum] do [datum] byl úrok z prodlení kapitalizován v částce [částka]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti tvrzené žalobou, jež jsou uvedeny shora. 4. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 5. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 25. 2. 2013 do [datum], věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 6. Pokud jde o splnění povinnosti posoudit a ověřit úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně odkázala na zákaznickou kartu, kterou nepředložila. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú. v tehdy účinném znění, a tudíž je smlouva absolutně neplatná. 7. Dále se soud z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda není uvedená smlouva absolutně neplatná i z jiného důvodu. Při tom soud přihlédl k částce [částka], která byla žalovanému poskytnuta, a částce [částka], kterou se žalovaný zavázal splatit jako tzv. souhrnný poplatek v 60 týdenních splátkách. Ačkoli je uvedený nárok souhrnně označen jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem necelých 84 % jistiny ročně. Smlouva o půjčce za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 o. z. Smlouva o půjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad [příjmení] evidovaných Českou národní bankou v období prosince 2013 činila 14,05 % ročně, pak sazba téměř 84 % ročně představuje téměř šestinásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné. 8. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 451 odst. 1 obč. zák., a žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil. Z žalobních tvrzení soud dovodil, že na poskytnutou částku [částka] žalovaný zaplatil celkem [částka]. Porovnáním částky přijaté a částky splacené je zřejmé, že žalovaný svou povinnost již splnil a dokonce ji přeplatil přibližně dvojnásobně. Z titulu popsaného v žalobě tak žalovaný není povinen nic dalšího plnit. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 9. Protože byl žalovaný ve věci zcela úspěšný, ale náklady řízení mu nevznikly, neboť v řízení byl zcela nečinný, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.