17 C 101/2021-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla r. z. 2K61908 s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neměl v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Žalobkyně tyto údaje zjistila z centrálního registru vozidel, a to zákonným postupem podle § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá ze základu příspěvku v částce [částka] (denní sazba příspěvku [částka] vynásobená počtem 121 dní nepojištěného období) a nákladů na jeho uplatnění ve výši [částka] v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 téhož zákona. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku a jeho splatnost nastala dne [datum]. Žalovaný však povinnost zaplatit příspěvek nesplnil. Následně na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že obdržela od původního vlastníka vozidla kupní smlouvu ze dne [datum], podle které bylo vlastnické právo k vozidlu převedeno na žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Listiny byly žalovanému doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do 60 dnů od doručení dopisu podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve výši [částka], a to za období od [datum] do [datum] (tj. za 121 dní po 65 Kč/den + [částka] za náklady na uplatnění práva na příspěvek). Současně žalobkyně v tomto dopise informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaného vozidla a toto vozidlo nemělo v příslušném období uzavřeno povinné ručení. Z žalobkyní předložené kupní smlouvy vyplývá, že žalovaný koupil od původního vlastníka vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. 4. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 5. Podle § 4 shora uvedeného zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [částka] denně, tedy [částka] za 121 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve výši [částka], na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky. Žalobě bylo vyhověno též v části týkající se příslušenství dlužné částky, neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku a odpovídajících nákladů ve stanovené lhůtě dostal do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.