17 C 151/2021-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že společnost T- [právnická osoba] jako právní předchůdce žalobkyně uzavřela se žalovaným účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a žalovaný si prostřednictvím právního předchůdce žalobkyně objednal také služby třetích osob. Žalovaný na základě uzavřené smlouvy dluží za poskytnuté služby třetích stran a dále za poskytnutí elektronického zařízení celkem částku [částka] a dále dluží náklady na vymáhání ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v účastnické smlouvě zavázal řádně a včas hradit cenu za poskytované služby elektronických komunikací a související služby. Strany se zároveň dohodly i na prodeji mobilního telefonu Samsung Galaxy A3 za částku [částka], kterou měl žalovaný po zaplacení akontace doplatit v 23 splátkách po [částka]. Žalovanému byly vyúčtovány služby třetích stran a doplatek kupní ceny fakturami na celkovou částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla společností T- [právnická osoba] postoupena žalobkyni, která vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou, ten však nic neuhradil. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že strany platně uzavřely smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v souladu s § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému služby třetích osob, a dále se strany dohodly na koupi mobilního telefonu, čímž uzavřely kupní smlouvu s poskytnutou podmíněnou slevou ve výši [částka], kterou byl žalovaný povinen vrátit v případě, že nebude dodržena sjednaná doba trvání účastnické smlouvy. Žalovaný svou smluvní povinnost nesplnil a za poskytnuté služby řádně a včas nezaplatil a následující den po splatnosti jednotlivých faktur se dostal do prodlení. Strany uzavřely dále i platně kupní smlouvu v souladu s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a jelikož si žalovaný porušil svou smluvní povinnost, došlo k naplnění rozvazovací podmínky u splatnosti kupní ceny ve výši [částka], a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit kupní cenu v této částce a dále i dluh na splátkách kupní ceny. Soud žalobě proto vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího, kdy se se zaplacením dluhu dostal do prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož požadovaná výše nepřevyšuje výši stanovenou v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla standardně stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Žalobkyně uplatila i nárok na zaplacení nákladů na upomínání ve výši [částka]. Jednalo se o náklady, které nebyly mezi stranami sjednány, žalobkyně popsala tyto náklady jako náklady spojené s provozem žalobkyně při vymáhání pohledávek. Tento nárok soud neshledal důvodným, a proto žalobu o zaplacení této částky zamítl. Nejedná se o náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu příslušenství pohledávky, které by žalobkyně musela prokázat (jako to je např. v případě poštovného, které v případě, že věřitel při vymáhání pohledávky vynaloží a prokáže, má nárok na jeho zaplacení), jedná se spíše o hrazení běžné podnikatelské činnosti žalobkyně, která nebyla logicky mezi stranami zasmluvněna, jelikož pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně proto nemá právo na úhradu její provozní činnosti ze strany žalovaného, byť tuto činnost vyčíslila, jelikož se nejedná o náklad spojený s uplatněním pohledávky, leč náklad na provozní činnost žalobkyně, která obchoduje s pohledávkami a následně je vymáhá. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož její neúspěch ve věci byl pouze nepatrný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po [částka] (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.