17 C 206/2021-79 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 53.154 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 4. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 55.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 102,29 % ročně, a to v 24 měsíčních splátkách po 5.454 Kč. Žalovaný přestal úvěr splácet a zaplatil pouze celkem 16.408 Kč. Žalobci tak vzniklo v souladu s článkem 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky č. 1 a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za prodlení s úhradou téže splátky. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 52.455,37 Kč, což odpovídá dlužné nové jistině, dále požaduje zaplatit smluvní pokuty 499 Kč a náklady spojené s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč, smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % ročně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaný se k jednání nedostavil. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný dne 4. 2. 2020 elektronicky podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru (čl. 9 a násl.), který byl téhož dne žalobcem schválen (čl. 14), a žalovanému byl ještě téhož dne i úvěr vyplacen na jeho účet (čl. 17). Strany se ve smlouvě o úvěru dohodly na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr ve výši 55.000 Kč, žalovaný ve lhůtě 24 měsíců zaplatí na úvěr celkem 130.896 Kč ve 24 splátkách po 5.454 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 102,29 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky byl povinen žalovaný uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. V případě prodlení s úhradou zesplatněného úvěru byl žalovaný povinen platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru, která měla být tvořena dosud nesplacenou jistinou a dosud nesplacenými úroky. Strany se dohodly i na paušální náhradě nákladů spojených s prodlením klienta v částce 200 Kč za prodlení s každou splátkou. Podle karty klienta žalovaný uhradil od 28. 5. 2020 do 13. 8. 2020 16.408 Kč. Dopisem ze dne 17. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem z 21. 5. 2020 bylo oznámeno žalovanému zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván, aby zaplatil celkem 69.562 Kč, a následně byla žalovanému 26. 11. 2020 zaslána předžalobní výzva. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v únoru 2020 při spotřebě v rozmezí od 1 roku do 5 let včetně 8,08 % ročně. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 36.746 Kč. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaný, který vystupoval jako spotřebitel, podepsal smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalovaného, který byl při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005, a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok pětinásobně převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což by samo o sobě nečinilo jednání neplatným, nicméně ujednání o poplatcích a smluvních pokutách, které byly sjednány na samé hranici přípustnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, tak v souhrnu se smluveným úrokem lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobci se podařilo prokázat, že žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 55.000 Kč, a dále jej vyzval, aby dlužnou částku vrátil, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené žalované jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení úroku, poplatků či smluvní pokuty. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 6. Jelikož procesní neúspěch žalobce byl větší než jeho úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly, bylo v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.