17 C 248/2021-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 021 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 021 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 neměl v období od 10. 11. 2019 do 31. 3. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Žalobkyně tyto údaje zjistila z centrálního registru vozidel, a to zákonným postupem podle § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá ze základu příspěvku v částce 6 721 Kč (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 143 dní nepojištěného období) a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 téhož zákona. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku a jeho splatnost nastala dne 23. 11. 2020, resp. 15. 2. 2021. 2. Podáním ze dne 16. 9. 2021 žalobkyně navrhla rozšíření žaloby o 7 491 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 491 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a to z důvodu, že žalovaný jako vlastník shora uvedeného vozidla neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla rovněž za období od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2020. Zdejší soud usnesením ze dne 15. 10. 2021 č. j. 17 C 248/2021-25 rozhodl tak, že se rozšíření žaloby připouští a dnem právní moci tohoto usnesení (16. 11. 2021) je tak předmětem tohoto řízení nárok žalobkyně na zaplacení 14 512 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 021 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 491 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení. 3. Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o.s.ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisy ze dnů 9. 9. 2020 a 2. 12. 2020 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do 60 dnů od doručení dopisů podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve výši 7 021 Kč za období od 10. 11. 2019 do 31. 3. 2020 (tj. 143 dní po 47 Kč/den) a ve výši 7 491 Kč za období od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2020 (tj. 153 dní po 47 Kč/den) a nákladů na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód] a toto vozidlo nemělo v příslušném období uzavřeno povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 47 Kč denně, tedy 13 912 Kč za celkem 296 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky. Žalobě bylo vyhověno též v části týkající se příslušenství dlužné částky, neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku a odpovídajících nákladů ve stanovené lhůtě dostal do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) z tarifní hodnoty úkonu 7 021 Kč v době jejich provedení v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (výzva k plnění, rozšíření žaloby) z tarifní hodnoty úkonu 7 491 Kč v době jejich provedení v souladu s § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 2 naposledy zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % ze všech zmíněných částek a soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 7. Ohledně předpisu doplatku soudního poplatku ve výroku III. soud sděluje, že nebyl v průběhu řízení vybrán doplatek soudního poplatku za rozšíření žaloby ve výši 600 Kč, proto doměřil soudní poplatek podle § 6a odst. 3 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v částce 600 Kč, jelikož soudní poplatek po rozšíření žaloby činil dle položky 1 bodu 1 písm. a) 1 000 Kč a dosud bylo uhrazeno 400 Kč.