17 C 266/2021-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 109,01 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 13. 4. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 63 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách a rovněž se zavázal hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobkyně využila oprávnění v čl. 9 písm. d) Obchodních podmínek a ke dni 10. 12. 2019 úvěr zesplatnila, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením splátek. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení celého úvěru, přesto na svůj dluh nic neuhradil. Žalobkyně za žalovaným eviduje dlužnou částku ve výši 52 44,70 Kč, jež sestává z neuhrazené části jistiny ve výši 40 109,01 Kč, smluvního úroku za období od 13. 4. 2017 do 23. 7. 2021 ve výši 6 793,79 Kč a úroku z prodlení za období od 11. 12. 2019 do 23. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela dne 12. 4. 2017 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky do celkové výše uvěrového limitu v částce 63 000 Kč. Žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně formou 60 měsíčních splátek po 1 367 Kč (výše poslední měsíční splátky činila 1 337,88 Kč). Strany si v čl. 1 smlouvy sjednaly možnost žalobkyně zesplatnit jistinu úvěru v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s placením úvěru a dlužnu částku neuhradí ani ve lhůtě 30 dní poté, co jej žalobkyně poprvé k plnění vyzve. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 12. 2019 celý úvěr zesplatnila, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s hrazením splátek, a vyzvala jej k uhrazení celého dluhu. Dne 7. 8. 2020 došlo mezi účastníky k uzavření dohody o uznání dluhu, v níž žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit formou pravidelných měsíčních splátek. Z výpisu předloženého žalobkyní vyplývá, že ke dni 21. 6. 2021 činila dlužná jistina částku 40 109,01 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2053 OZ, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Strany platně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, nicméně žalovaný přestal řádně splácet úvěr, čímž porušil smlouvu a vznikla mu tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky poté, co žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila. Žalovaný následně svůj dluh platněpísemně uznal v souladu s ustanovením § 2053 OZ. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 605 Kč, celkem 3 783 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.