17 C 370/2020-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč představující smluvní pokutu za 2 poskytnuté nevrácené zařízení ve smluvené lhůtě od ukončení smlouvy. Žalovaný nevrátil zařízení [anonymizováno 7 slov]: [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ zařízení 1“) a zařízení [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [anonymizováno]) (dále jen„ zařízení 2“), žalobkyně tak požaduje zaplacení smluvní pokuty 4 000 Kč dle ceníku žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny MU byly doručovány oproti podpisu do vlastních rukou. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dne 7. 10. 2016 a žalovaný v zakázkovém listu dne 10. 10. 2016 potvrdil převzetí zařízení 1 a v zakázkovém listu dne 6. 1. 2017 zařízení 2. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní pokutu za nevrácené zařízení dle ceníku, pokud nevrátí přijímací zařízení včas a v pořádku, což vyplývalo i z bodu 7.4 všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy, a podle ceníku činila smluvní pokuta při nevrácení 2 000 Kč za každé zařízení. Žalovaný byl podle čl. 7 všeobecných podmínek povinen zařízení vrátit do 14 dnů po ukončení smlouvy. Smlouva byla ukončena odstoupením od smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 31. 1. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že strany uzavřely platně nájemní smlouvu podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ), v níž si strany platně sjednaly smluvní pokutu pro případ, že žalovaný po ukončení smlouvy včas nevrátí poskytnutá zařízení, a to v souladu s § 2048 OZ. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu v celkové výši 4 000 Kč. Jelikož si tuto povinnost nesplnil dobrovolně, byla mu uložena výrokem I. tohoto rozsudku, a to ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (kvalifikovaná výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.