25 C 119/2021-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 68 932,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 68 932,15 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 68 932,15 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem kapitalizovaným za období od 18. 5. 2015 do 11. 9. 2018 částkou 2 430,97 Kč a s úrokem z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku ve výši 25,15 %, kapitalizovaného za období od 12. 9. 2018 do 1. 2. 2021 na částku 75 123,47 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 18. 5. 2015 smlouvu o povoleném přečerpání, která je smlouvou o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit až do výše 5 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného v souladu se smluvním ujednáním stran, kdy po zadání autorizačního kódu žalovaný potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru (tento kód nahrazuje fyzický podpis žalovaného). Dodatky ke smlouvě byl úvěrový rámec postupně navýšen až na 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal zejména nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu a řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky. Jelikož žalovaný nevyrovnal úvěrový limit ve lhůtě jednoho roku, odstoupil žalobce od smlouvy, čímž se dluh stal splatným ke dni 11. 9. 2018. Dne 27. 5. 2019 podepsal žalovaný uznávací prohlášení, kde se zavázal svoji pohledávku pravidelnou splátkou ve výši 6 000 Kč uhradit. Tuto povinnost však nesplnil. Dluží tak žalobci vedle nesplacené jistiny i poplatky ve výši 245 Kč, smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně, kapitalizovaný za období od 18. 5. 2015 do 11. 9. 2018 na částku 2 430,97 Kč a úrok z částek po splatnosti nepovoleného debetního zůstatku ve výši 25,15 % ročně, kapitalizovaného za období od 12. 9. 2018 do 1. 2. 2021 na částku 75 123,47 Kč. Žalobce dále požadoval smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 68 932,15 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 68 932,15 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení v zákonné sazbě. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoliv závazku ze smlouvy byl žalobce oprávněn úročit dlužnou částku zvláštní úrokovou sazbou. Žalobce však z vlastního rozhodnutí úročil nepovolený zůstatek pouze sazbou smluvního úroku a dále sazbou úroku z prodlení v zákonné sazbě, které pak při výpočtu kapitalizovaného úroku sečetl dohromady. Ani přes zaslanou předžalobní výzvu žalovaný svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že dluh rád zaplatí, ale nemá dostatek finančních prostředků, a proto žádá o splátkový kalendář. 3. Žalobce v reakci na žádost žalovaného o splátkový kalendář uvedl, že souhlasí s úhradou žalované částky formou splátek ve výši 7 050 Kč s tím, že ke splacení dlužné částky dojde ve lhůtě do dvou let. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobce. Účastníci uzavřeli dne 22. 9. 2010 smlouvu o vedení účtu. Dne 18. 5. 2015 pak uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru, na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl úvěrový limit až do výše 5 000 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Práva a povinnosti smlouvou výslovně neupravená se řídily podmínkami pro povolené přečerpání a všeobecnými obchodními podmínkami žalobce. Ceny služeb a úrokové sazby byly stanoveny v sazebníku a v úrokovém lístku žalobce. Smlouva byla uzavřena na dobu trvání smlouvy o vedení účtu, k jejímu sjednání došlo distančně, což žalobce prokázal výpisem z databázového systému s akceptací smlouvy ze strany žalovaného ke dni 18. 5. 2015 (citovaná smlouva včetně printscreenu obrazovky). Úvěrový limit byl postupně navýšen dodatky ke smlouvě až na 80 000 Kč s úrokovou sazbou 16,9 % ročně (dodatek ze dne 19. 5. 2015 a dne 9. 9. 2015 včetně printscreenu obrazovky). Z výpisu z účtu soud ověřil, že žalovaný průběžně čerpal poskytnutý úvěr, který řádně dle dohody účastníků nesplácel, přičemž mu vznikl debet v celkové výši 68 687,15 Kč. Z podmínek pro povolené přečerpání žalobce vyplývá, že jednotlivé pohledávky byly úročeny aktuální úrokovou sazbou stanovenou v úrokovém lístku. Za služby poskytované žalobcem byl žalovaný povinen hradit poplatky uvedené v sazebníku (čl. 1 11. 1. všeobecných obchodních podmínek žalobce). Dopisem ze dne 11. 9. 2018 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu (poslední výzva k úhradě dlužné částky/odstoupení od smlouvy), přičemž ho zároveň upozornil na skutečnost, že nedojde-li ve stanoveném termínu k úhradě dluhu žalovaného, je tato výzva zároveň i odstoupením od smlouvy. Dne 27. 5. 2019 žalovaný podepsal uznávací prohlášení, v němž uznává dluh vůči žalobci co do důvodu i výše a dlužnou částku 125 225 Kč se zavazuje uhradit v měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč. Dále žalobce upomenul žalovaného k úhradě jeho dluhu i dopisem právního zástupce ze dne 4. 2. 2021 (citovaný dopis). Žalovaný v řízení existenci svého závazku nepopíral ani nesporoval jeho výši, pouze požadoval možnost hrazení dlužné částky formou splátek. 5. Podle ustanovení § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 2053 NOZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. NOZ. Žalobce svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalovanému čerpat sjednanou výši úvěru. Žalovaný se zavázal úvěrový limit nepřekročit a splatit povolené přečerpání společně se smluveným úrokem a případnými dalšími poplatky, jejichž výše byla smluvena s odkazem na ceník žalobce. Žalovaný svoji povinnost ze smlouvy porušil, když nevyrovnal úvěrový limit. Žalobce proto využil svého smluvního oprávnění a odstoupil od smlouvy o úvěru, čímž se stal závazek žalovaného okamžitě splatný v celém rozsahu. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 NOZ. Žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu i výše a zavázal se ho uhradit formou měsíčních splátek, čímž došlo s přihlédnutím k § 2053 NOZ k nastolení vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v uznané výši v době uznání. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhodnotil, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku v celkové výši 146 486,59 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 68 687,15 Kč, poplatků ve výši 245 Kč, smluvního úroku ve výši 16,9 % ročně, kapitalizovaného za období od 18. 5. 2015 do 11. 9. 2018 na částku 2 430,97 Kč a úroku z částek po splatnosti nepovoleného debetního zůstatku ve výši 25,15 % ročně, kapitalizovaného za období od 12. 9. 2018 do 1. 2. 2021 na částku 75 123,47 Kč. Dále je žalovaný povinen zaplatit žalobci i další běžící úrok ve smluvené výši 16,9 % ročně z nesplacené jistiny od 2. 2. 2021 do zaplacení. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě z jistiny dluhu od 2. 2. 2021 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 758 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, prostá výzva k plnění a sepis žaloby) á 3 860 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 2 215,50 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 15 524 Kč. 10. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud stanovil, že žalovaný dlužnou částku uhradí v měsíčních splátkách splatných vždy k 25. dni běžného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Jelikož žalovaný na výzvu soudu nedoložil své majetkové