25 C 245/2020 — Okresní soud Plzeň-město

Navrhovatel a osvojenec se návrhem domáhali vydání rozhodnutí, kterým by došlo k osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně] navrhovatelem [celé jméno osvojitele], když s tímto návrhem osvojovaná vyslovila souhlas. Návrh odůvodnili tím, že dne [datum] navrhovatel uzavřel manželství s babičkou osvojované paní [celé jméno účastnice] po 5 letém vzájemném soužití spolu s jejími dcerami z prvního manželství. Navrhovatel žil s osvojovanou od jejího narození až do její plnoletosti, mezi nimi se vytvořil vztah rodič – dědeček – dítě. Osvojovaná se s biologickým otcem nestýkala, biologický otec byl zbaven rodičovských práv. Výživné na ni, které bylo stanoveno v naprosto minimální výši, nehradil. Mezi osvojovanou a biologickým otcem neproběhlo za 27 let žádné setkání. Navrhovatel se vždy k osvojené choval jako k vlastní dceři. Společně se svojí manželkou, babičkou osvojované, osvojovanou brali na společné dovolené, pomáhali její matce s životními potřebami osvojované. Osvojovaná vyjádřila přání, aby po změně právní úpravy došlo k jejímu osvojení navrhovatelem, s čímž navrhovatel plně souhlasil, neboť se také jednalo o jeho přání. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z rodného listu osvojované je patrné, že osvojovaná se narodila dne [datum] matce [celé jméno účastnice], narozené [datum] a otci [celé jméno účastníka], narozenému [datum]. Z rodného listu matky osvojované [celé jméno účastnice] bylo dále zjištěno, že jejím otcem je zapsán [příjmení] [příjmení] a matkou [celé jméno účastnice], [datum narození]. Soud měl rovněž k dispozici i rodný list sestry matky osvojované [jméno] [celé jméno účastnice], z něhož vyplývá, že i jejím otcem je zapsán [příjmení] [příjmení] a matkou [celé jméno účastnice], [datum narození]. Navrhovatel uzavřel dne [datum] s [celé jméno účastnice], narozenou [datum] (babičku osvojované) manželství (oddací list). Babička osvojované zemřela dne [datum] (úmrtní list). Z výpovědi osvojované a dále z výpisu z Centrální evidence obyvatel ČR soud ověřil, že osvojovaná je svobodná, bezdětná. Z výslechu osvojitele, osvojence i matky a tety osvojence soud dále zjistil, že osvojovaná vyrůstala ve společné domácnosti společně se svojí babičkou [celé jméno účastnice], jejím manželem (navrhovatelem) a svojí matkou [celé jméno účastnice], narozenou [datum], a to až do svých 17 let, kdy se společně se svojí matkou odstěhovala na adresu [adresa účastnice]. Mezi účastníky se vytvořil hluboký vztah, který trvá až do dnešní doby. Navrhovatel s osvojencem jej označovali jako vztah otce, zčásti i dědečka a dítěte. Pro osvojovanou to byl jediný muž, který se plně podílel na její výchově, jí i její matku pomáhal spolu se svojí manželkou finančně zajišťovat. Matka osvojované byla pracovně velmi vytížená, po dobu, kdy byla v práci se o osvojovanou starala její babička s manželem (navrhovatelem). Osvojovaná se naopak nevídala se svým biologickým otcem, který o ni vůbec nejevil zájem, neplatil jí výživné, rovněž jí neposílal dárky, či se jí jakkoliv snažil kontaktovat. V současné době osvojovaná bydlí částečně s matkou na adrese [adresa], [obec], kde bydlí sama. I nadále navštěvuje navrhovatele. Osvojovaná sdělila, že ve 13 letech, kdy jí sdělili závažnou nemoc, s níž se až do 19 let svého věku léčila, byl pro ni největší oporou osvojovatel, její maminka a babička, za což je jim velmi vděčná. Matka osvojované plně souhlasila s daným návrhem. Stanovisko biologického otce se soudu nepodařilo zjistit, na výzvy soudu nereagoval, k nařízenému ústnímu jednání se bez předchozí omluvy nedostavil. Ze všech provedených výslechů vyplynulo, že oba účastníci vždy fungovali jako rodina, řešili spolu problémy, navrhovatel se podílel na výchově osvojované, pomáhal jí s učením, radí se spolu i v současné době. Podle ust. § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle ust. § 847 odst. 1 písm. c) a § 2 občanského zákoníku zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že došlo ke splnění zákonných podmínek, za kterých je možné osvojit zletilé dítě ve smyslu ust. § 846 a násl. občanského zákoníku. Účastníci upřesnili, že jde o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého ve smyslu ust. § 847 občanského zákoníku. Soud vycházel ze skutkových zjištění popsaných výše, podle nichž osvojitel, jako manžel zesnulé babičky osvojence fakticky a dlouhodobě plnil v rodině funkci otce a současně dědečka osvojence, podílel se na výchově tehdy nezletilého osvojence, o kterého pečoval jako o vlastního, mezi nimi se vytvořil vztah obdobný jako mezi otcem a dcerou, zejména když biologický otec se s tehdy nezletilým osvojencem nestýkal, nejevil o ni zájem, nehradil jí výživné. Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, je proto v tomto případě přípustné podle výše citovaného ust. § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku. V řízení nebylo zjištěno, že by dané osvojení bylo v rozporu s dobrými mravy, lze zkonstatovat, že se v zásadě jedná o právní potvrzení dlouhodobého faktického stavu v rámci rodiny osvojitele a osvojence s mírnou korekcí toho, že osvojitel suploval jak roli otce osvojované, tak i jejího dědečka. Soud zároveň neshledal, že by osvojení bylo v rozporu s odůvodněnými zájmy pokrevních rodičů osvojence, když biologická matka s osvojením souhlasila a biologický otec se nevyjádřil, ani k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil, ač mu bylo předvolání doručeno do vlastních rukou. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že biologický otec nejeví od útlého věku osvojované (1 rok) o svoji dceru zájem, nekontaktuje ji, stejně tak neplnil svoji zákonnou povinnost a neplatil jí výživné. Z těchto důvodů soud podanému návrhu na osvojení vyhověl. Protože se jedná o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, zaniká osvojením příbuzenský poměr mezi osvojencem a jejím biologickým otcem, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající (ust. § 833 odst. 1 občanského zákoníku), a osvojitel bude zapsán v knize narození příslušného matričního úřadu namísto biologického otce osvojence. Podle ust. § 851 odst. 1 občanského zákoníku osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení, takový návrh soudu ani vznesen nebyl, proto soud o změně příjmení osvojence nerozhodoval. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ve spojení s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, oba účastníci se výslovně náhrady nákladů řízení vzdali. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.