28 C 326/2019-472 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 10. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 344 376,25 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutí přiměřeného za dostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou částí řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedeného u [anonymizována dvě slova] v [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], u [stát. instituce] a u [název soudu], a to konkrétně části řízení trvající od 6. 9. 2010 do 11. 10. 2018. Věc byla zapsána pod spisovou značkou 28C 326/2019 (dále jen řízení“ 28C“). 2. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 16. 10. 2019 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnosti zaplatit jí částku 335 276,38 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutí přiměřeného za dostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou částí řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedeného u [anonymizována dvě slova] v [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], u [stát. instituce] a u [název soudu], a to konkrétně části řízení trvající od 1. 12. 2010 do 23. 10. 2018. Věc byla zapsána pod spisovou značkou 20 C 333/2019 (dále jen řízení“ 20C“). 3. K věci zapsané pod spisovou značkou 28 C žalobkyně uvedla, že žalované byla doručena žádost o náhradu nemajetkové újmy dne 25. 3. 2019. K věci vedené pod spisovou značkou 20 C uvedla, že žádost o náhradu nemajetkové újmy uplatnila u žalované dne 2. 4. 2019. Žalovaná však na žádost o úhradu újmy v určené lhůtě nereagovala. Nárok žalobkyně tak nebyl uspokojen ani do šesti měsíců ode dne jeho uplatnění. Žalobkyně v obou případech poukázala na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. CPJN 206/2010 tím, že toto stanovisko se uplatní u řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy a o ochraně lidských práv a základních svobod a to zejména včetně domněnky vzniku nemajetkové újmy v případě nepřiměřeně dlouhého řízení. Žalobkyně uvedla, že na danou věc je čl. 6 odst. 1 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen úmluva) nutné aplikovat, a to včetně domněnky vzniku nemajetkové újmy. Žalobkyně dále uvedla, že pokud je řízení před správním orgánem řízením spadajícím pod dosah čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tvoří společně s navazující částí řízení před soudem jediné řízení, pokud vznikne účastníkovi řízení nemajetková újma, odškodňuje se jako jediný nárok, nikoli několik dílčích nároků (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek Nejvyššího soudu [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Žalobkyně uvedla, že s poukazem na shora uvedená rozhodnutí, může ohledně nároku žalobkyně zastupovat stát před soudem pouze jedna jeho organizační složka, kdy s poukazem na ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a § 6 odst. 3 tohoto zákona, je zástupcem státu [stát. instituce]. 4. K věci 28 C žalobkyně uvedla, že řízení u nalézajícího správního orgánu bylo zahájeno dne 6. 9. 2010 a bylo vedeno pod sp. zn. PR- [spisová značka]. Žalobkyně se domáhala vydání osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, které získala studiem na Moskevském institutu podnikatelství a práva ve studijním oboru Právo. K žádosti připojila kopii diplomu ze dne 25. 9. 2009 a přílohu k diplomu. Dne 29. 9. 2009 nalézací správní orgán řízení přerušil s tím, že bude nutné vyzvat žalobkyni k doplnění a předložení spisového materiálu. Žalobkyně dne 21. 10. 2010 podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, které nalézací správní orgán předložil dne 30. 11. 2010 k odvolacímu orgánu. Odvolací správní orgán z rozhodnutí ze dne 14. 4. 2011, které bylo vypraveno dne 29. 4. 2011 a doručeno nalézacímu správnímu orgánu dne 3. 5. 2011 zrušil rozhodnutí o přerušení řízení a věc byla vrácena nalézacímu správnímu orgánu zpět k projednání, neboť nalézací správní orgán současně s přerušením řízení ani dodatečně žalobkyni nevyzval k odstranění nedostatků žádosti. Výzvou ze dne 3. 6. 2011 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žádosti s tím, že současně bylo řízení přerušeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění specifikovaných dokumentů v 30denní lhůtě. Žalobkyně tyto písemnosti zaslala dne 20. 6. 2011 a v příloze písemností ze dne 30. 8. 2011 pak uvedla, v jakých konkrétních dokumentech lze nalézt konkrétní informace. Dne 17. 4. 2012 podala žalobkyně stížnost a žádost o opatření proti nečinnosti ze dne 20. 4. 2012, kterou doplnila podáním ze dne 17. 5. 2012, kdy se domáhala u odvolacího správního orgánu odstranění nečinnosti nalézacího správního orgánu. Výzvou ze dne 26. 6. 2012 byla žalobkyně vyzvána k dalšímu doplnění žádosti a to ve lhůtě 60-ti dnů. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala písemností ze dne 7. 9. 2012, kdy výzvou ze dne 22. 11. 2012 byla žalobkyně opětovně vyzvána k předložení dalších dokumentů ve lhůtě 30-ti dnů, která byla v důsledku žádosti žalobkyně prodloužena usnesením nalézacího správního orgánu ze dne 29. 1. 2013 o 30 dnů a v důsledku další žádosti žalobkyně ze dne 9. 3. 2013 byla lhůta prodloužena usnesením ze dne 25. 3. 2013 o dalších 30 dnů. Dne 16. 9. 2013 vydal děkan [anonymizována čtyři slova] v [obec] nedoporučující stanovisko k uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace absolvovaného žalobkyní. Dne 24. 9. 2013 byl nalézacím správním orgánem spolu s přípisem ze dne 19. 9. 2013 předložen spis odvolacímu správnímu orgánu s tím, že není správním orgánem věcně příslušným. Tento postup si žalobkyně stěžovala u odvolacího správního orgánu písemností ze dne 7. 10. 2013. Stížností ze dne 8. 10. 2013 se pak žalobkyně stěžovala u odvolacího správního orgánu na absolutní nečinnost správních orgánů s tím, že upozorňovala na to, že v důsledku této nečinnosti se jí výrazně zhoršil zdravotní stav. Usnesením odvolacího správního orgánu ze dne 21. 10. 2013 byla věc postoupena nalézacímu správnímu orgánu, který byl zároveň určen jako příslušný správní orgán k vyřízení žádosti. V oznámení o pokračování řízení a seznámení s podklady ze dne 29. 11. 2013 bylo žalobkyni sděleno, že nalézací orgán v řízení bude pokračovat v řízení s tím, že byly shromážděny dostatečné podklady potřebné pro vydání rozhodnutí a žalobkyně byla vyzvána k případnému vyjádření se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním nejpozději do 16. 12. 2013. K písemnosti ze dne 5. 12. 2013 žalobkyně sdělila, že termín k seznámení se s podklady rozhodnutí jí nevyhovuje a žádá ustanovení jiného termínu na leden 2014 a prodloužení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí. K písemnosti ze dne 6. 12. 2013 pak žalobkyně poslala požadovaný dokument a písemností ze dne 30. 12. 2013 byla žalobkyni prodloužena lhůta k seznámení se s podklady rozhodnutí tak, že jí bylo sděleno, že se s nimi může seznámit ve dnech 20. 1. 2014 nebo 21. 1. 2014 vždy od 9:00 do 15:00 hodin. Současně jí bylo sděleno, že vydání rozhodnutí lze očekávat nejpozději do 23. 1. 2014. Žalobkyně se dne 21. 1. 2014 seznámila s podklady rozhodnutí, kdy v souvislosti s její žádostí byla prodloužena lhůta do 14. 2. 2014 s tím, že do 14. 2. 2014 lze nejpozději očekávat vydání rozhodnutí. K podkladům se žalobkyně písemně vyjádřila dne 2. 2. 2014 a 14. 2. 2014. Na místo vydání rozhodnutí však byla žalobkyně opětovně dopisem ze dne 24. 3. 2014 požádána o vysvětlení nejasností, na což žalobkyně reagovala písemností ze dne 11. 4. 2014. Další lhůta pro seznámení se s podklady rozhodnutí byla žalobkyni stanovena dopisem ze dne 14. 5. 2014 na den 24. 6. 2014 až 25. 6. 2014 s tím, že vydání rozhodnutí lze předpokládat nejpozději do 27. 6. 2014. V mezidobí do spisu přibylo další vyjádření děkana [anonymizována čtyři slova] v [obec] týkající se porovnání studijních programů ze dne 5. 6. 2014. K podkladům rozhodnutí se žalobkyně vyjádřila v písemnosti ze dne 6. 7. 2014 a rozhodnutím nalézacího správního orgánu ze dne 1. 8. 2014, které bylo žalobkyni doručeno dne 8. 8. 2014, byla žádost žalobkyně zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání dne 22. 8. 2014, na jehož základě bylo rozhodnutí nalézacího správního orgánu zrušeno rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne 29. 12. 2015, která bylo vydáno dne 30. 12. 2015 a věc byla vrácena nalézacímu správnímu orgánu zpět k novému projednání. Usnesením nalézacího správního orgánu ze dne 24. 8. 2016 bylo řízení přerušeno současně s výzvou, na základě které byla opět žalobkyně vyzvána k doložení dokumentů a poskytnutí informací. Obě písemnosti byly žalobkyni odeslány v zásilce ze dne 8. 9. 2016 a doručeny dne 14. 9. 2016. Žalobkyně se k žádosti vyjádřila dopisem ze dne 19. 9. 2016 a proti usnesení o přerušení řízení podala odvolání dne 26. 9. 2016, které bylo odvolacímu správnímu orgánu předloženo k příloze písemnosti ze dne 11. 2. 2015, na základě kterého bylo usnesení rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne 9. 2. 2017, které bylo vydáno dne 13. 2. 2017 ve znění op