28 C 71/2021-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 1. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 69 541,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů a žalovaným došlo dne 1. 11. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, se kterými byl žalovaný seznámen a akceptoval je dne 1. 11. 2019. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému dne 6. 11. 2019 vyplacena zápůjčka ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku 84 419 Kč, tedy se zavázal vrátit jednak zapůjčenou jistinu zápůjčky a dále zaplatit celkové náklady zápůjčky představující obchodní úrok ve výši 32 419 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč, celkem tak 84 419 Kč, a to formou 23 měsíčních splátek po 3 518 Kč a poslední splátce ve výši 3 505 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den 17. 12. 2019. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, žalobkyně tak v souladu se smluvním ujednáním svoji pohledávku vůči žalovanému zesplatnila ke dni 21. 6. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně dále uvedla, že požaduje za dobu do zesplatnění zákonný úrok z prodlení ve výši 563,36 Kč, dále zákonný úrok z prodlení za dobu od zesplatnění do 31. 8. 2020 ve výši 1 017,67 Kč, dále obchodní úrok ve výši 15 895 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 315,15 Kč a administrativní poplatky ve výši 750 Kč. Žalobkyně současně uvedla, že žalovaný v souvislosti s poskytnutou půjčkou neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 1. 11. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, současně byl ujednán úrok za zápůjčku těchto peněžních prostředků ve výši 65 % ročně, žalovaný se dále zavázal hradit měsíční administrativní poplatek ve výši 500 Kč po dobu splátek, tj. 24 měsíců, RPSN byla stanovena ve výši 127,7 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru, tj. úrok a administrativní poplatek tak činily 44 419 Kč, celkově se žalovaný zavázal uhradit žalobci částku 84 419 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 518 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3 505 Kč. Účastníci si sjednali právo žalobce zesplatnit poskytnutý úvěr v případě, že sjednané splátky nebudou řádně a včas hrazeny a to ani poté, co by došlo k písemnému upomenutí ohledně jejich prodlení. Ve smlouvě taktéž bylo sjednáno, za jakých podmínek vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu a zákonné úroky z prodlení. Ohledně jednotlivých splátek byl vyhotoven splátkový kalendář, který žalovaný vlastnoručně podepsal. Soud k důkazu taktéž provedl sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut vlastnoručně podepsaným žalovaným a obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru. Soud dále z vyčíslení pohledávky vyhotoveného žalobkyní zjistil, z jakých jednotlivých nároků se skládá žalovaná částka. Z výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě sjednaných splátek, z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 21. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění poskytnuté zápůjčky tím, že byl vyzván k úhradě jednak jistiny ve výši 40 000 Kč, tak dalších položek, které se k předmětné smlouvě vázaly. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedenou smlouvu o zápůjčce z níže uvedených důvodů je nutno pohlížet jako na neplatně uzavřenou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, když žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 40 000 Kč, taktéž uhradit částku 44 419 Kč. Je pravdou, že tato částka byla ve smlouvě označena jako měsíční administrativní poplatek a úrok s tím, že částka 44 419 Kč měla představovat celkové náklady spotřebitelského úvěru, je třeba si uvědomit, že žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by žalobkyně nikdy s žalovaným smlouvu neuzavřela. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek ve výši 44 419 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz dle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích s tím, že se tak jedná o jednání o úrocích ve výši 55,5 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, kdy dle údajů ČNB byla běžná úroková sazba spotřebitelských úvěrů ve výši 8,42 % ročně. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 40 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvou o zápůjčce neuhradil žalobkyni ničeho, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení ve výši 40 000 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost úrok z prodlení s tím, že počátek prodlení žalovaného se váže k podání žaloby, tj. ke dni 1. 9. 2020. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 7. Žalobkyní požadovaný součet částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku činí 75 202,34 Kč, souhrn soudem přiznaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku činí 43 733,97 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci má žalobkyně právo na náhradu 16,31 % účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni by v případě plného úspěchu náležela celková náhrada nákladů ve výši 25 632,90 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 782 Kč a dále pak ve čtyřech úkonech právní služby po 3 900 Kč, čtyřech paušálních náhradách po 300 Kč, náhrady za zameškaný čas ve výši 800 Kč (8 půlhodin á 100 Kč), náhrady cestovních výdajů ve výši 1 285 Kč a DPH ve výši 21 %, to vše dle vyhlášky č. 177/96 Sb. Při přihlédnutí k úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni částku 4 180,73 Kč. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř.