28 C 72/2021-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 9 753 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 4. 3. 2017 smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržel žalovaný bezhotovostním bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou jistinu spolu s úplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 100 Kč, tj. celkem částku 8 600 Kč s tím, že celková dlužná částka byla splatná dne 11. 4. 2017. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy řádně a včas nesplnil, tj. když neuhradil ke dni splatnosti ničeho. Ode dne 12. 4. 2017 se tak ocitl v prodlení s úhradou částky ve výši 8 600 Kč, kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru 7 500 Kč a nedoplatek poplatku za sjednání úvěru 1 100 Kč. V důsledku prodlení žalovaného taktéž vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a taktéž na nárok na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně touto žalobou požadovala nesplacenou jistinu ve výši 7 500 Kč, dále nesplacený úrok ve výši 1 100 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 2 253 Kč, vypočtenou za období od 12. 4. 2017 do 6. 2. 2018 a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 339,83 Kč za období od 12. 4. 2017 do 1. 7. 2019. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za období od 25. 7. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v průběhu řízení písemně vyzval žalobkyni k tomu, aby sdělila, jak byla právním předchůdcem žalobkyně ověřena schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně v podání doručeném soudu dne 18. 3. 2021 sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje. V souvislosti s tímto uvedla, že bere žalobu částečně zpět, co do částky 3 355 Kč, představující požadované příslušenství, tj. kapitalizovaný úrok ve výši 1 100 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 2 253 Kč, když nadále požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 7 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2021 č.j. 28 C 72/2021-45 soud řízení co do částky 3 353 Kč, představující požadované příslušenství, tj. kapitalizovaný úrok ve výši 1 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 253 Kč zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 6. 2021. 5. V daném případě soud postupoval dle ustanovení § 115a o.s.ř., kdy k projednání věci samé není potřeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s tímto postupem nevyjádřil, soud proto předpokládal dle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 6. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne 4. 3. 2017, jejíž přílohou byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dne 20. 3. 2017 byl k této smlouvě uzavřen dodatek s tím, že celková výše úvěru, která byla na základě smlouvy o úvěru a jejího dodatku žalovanému poskytnuta, byla v částce 7 500 Kč. Poplatek za úvěr byl sjednán ve výši 1 100 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 8 600 Kč splatit do 11. 4. 2017. Ve smlouvě mj. dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že dne 6. 3. 2017 byla na účet žalovaného připsána částka 2 500 Kč a dne 20. 3. 2017 byla připsána částka 5 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl dále vyzýván k úhradě dlužné částky taktéž v rámci předžalobní upomínky. 7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že na shora uvedenou smlouvu o úvěru vč. jejího dodatku je nutno hledět jako na smlouvu neplatnou. Soud uvádí, že se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda tedy vůbec došlo k platnému uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp.zn. 3 ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, dále z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, kdy poskytovatel úvěru měl povinnost prověřit schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr v tom směru, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Soud žalobkyni v rámci písemné výzvy vyzýval, aby prokázala, že tato povinnost byla ze strany poskytovatele úvěru splněna s tím, že žalobkyně sdělila, že žádnými důkazy k prokázání splnění této zákonné povinnosti nedisponuje a v souvislosti s tímto vzala částečně žalobu zpět (viz shora). Soud tak při absenci tvrzení a důkazu na straně žalobkyně musel vycházet z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 obč. zák., co do částky 7 500 Kč. Soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení, avšak s tou výhradou, že s ohledem na závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru a jejího dodatku soud počátek prodlení vázal až ke dni, kdy žalovaný byl vyzýván v rámci oznámení o postoupení pohledávky k vrácení poskytnuté jistiny (bezdůvodného obohacení). Oznámení o poustoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019 bylo žalovanému zasláno prostřednictvím České pošty dne 20. 8. 2019, k doručení tak v souladu s ustanovením § 573 o.s.ř. došlo ke dni 23. 8. 2019. Žalovanému následně plynula desetidenní lhůta k úhradě dlužné částky, která skončila dne 2. 9. 2019, tedy nejpozději tohoto dne měl žalovaný plnit. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, od 3. 9. 2019 se žalovaný dostal do prodlení a k tomuto datu soud váže taktéž vznik povinnosti žalovaného hradit zákonný úrok z prodlení. Co do zbytku nebylo soudu než žalobu zamítnout. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 30,65% (soud uvádí, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměnu právního zástupce za 2 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a 1 úkon právní služby ve výši 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění a dále 3 paušální náhrady po 100 Kč vč. DPH ve výši 21%. Celkově náklady řízení by tak činily částku 1 368 Kč, s přihlédnutím k úspěchu žalobkyně ve věci soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 419,29 Kč. 9. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.