30 C 12/2021-31 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 2 000 Kč představující smluvní pokutu za nevrácené poskytnuté zařízení ve smluvené lhůtě od ukončení smlouvy. Žalovaná nevrátila jedno zařízení, a to MODEM, a za to žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč dle ceníku žalobkyně. Dále se žalobkyně domáhá nároku na zaplacení částky 732,58 Kč z titulu poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku a dlužného nájemného za zařízení. 2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3.) Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Strany uzavřely smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dne 27. 9. 2017 [číslo] žalovaná v zakázkovém listu potvrdila převzetí mimo jiné i zařízení MODEM COMPAL CH746LG ED3 WIFI EMTA. Žalovaná se zavázala ve smlouvě za pronájem tohoto zařízení platit nájemné 70 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila nájemné v celkové částce 232,58 a dále poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku 500 Kč. Podle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a ceníku pak byla žalovaná v případě nevrácení zařízení včas a v pořádku povinna zaplatit za zařízení smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaná byl podle všeobecných obchodních podmínek povinen zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy. Smlouva byla ukončena odstoupením od smlouvy žalobkyní. 4.) Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5.) Podle § 2201 OZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6.) Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že strany uzavřely platně smlouvu, v níž se žalovaná zavázala platit žalobkyni nájemné v souladu s ustanovením § 2201 OZ, ve znění účinném od 1.1.2014, a dále si strany platně sjednaly smluvní pokutu pro případ, že žalovaná po ukončení smlouvy řádně a včas nevrátí poskytnuté zařízení, a to v souladu s ustanovením § 2048 OZ, ve znění účinném od 1.1.2014. Žalované tak vznikla povinnost uhradit dlužné nájemné ve výši 232,58 Kč, stejně tak poplatek za odpojení ve výši 500 Kč a dále povinnost zaplatit smluvní pokutu v celkové výši 2 000 Kč. Jelikož tuto povinnost nesplnila dobrovolně, byla jí uložena výrokem I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč), dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 179 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že nařízení o těchto žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případu, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat.