30 C 353/2020-58 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 8. 10. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 13. 3. 2018 uzavřela jako pojistitel s žalovaným jako pojištěným a pojistníkem pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu] [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 1 260 Kč půlročně. Žalovaný pak pojistné nehradil řádně a včas, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, takže pojistná smlouva zanikla ke dni 20. 12. 2019. Žalovaný je pak povinen uhradit dlužné pojistné za dobu trvání pojištění, tj. za období od [datum] do [datum] v celkové částce 718 Kč a náklady v souvislosti s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč, tedy celkem částku 1 318 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručování v souladu s ustanovením § 45a n. o. s. ř. na adresu přechodného pobytu občana EU na území ČR. 3.) Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě. 4.) Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému sjednání pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky Opel Corsa [registrační značka], kdy půlroční pojištěné bylo sjednáno ve výši 1 260 Kč. Žalovaný pak neuhradil pojistné řádně a včas, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě ze strany žalobkyně, v důsledku čehož došlo ke dni 20. 12. 2019 k zániku pojištění ve smyslu ustanovením § 12 zákona č. 168/1999 Sb. V souladu s ustanovením § 13 zákona č. 168/1999 Sb. pak má žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za dobu trvání pojištění, tj. za dobu od [datum] do [datum], v celkové výši 718 Kč a náklady v souvislosti s mimosoudním vymáháním pohledávky v částce 600 Kč, tedy celkem částku 1 318 Kč. S ohledem na shora uvedené tak bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč), dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 179 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6.) Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že nařízení o těchto žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případu, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat.