30 C 361/2020-24 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 17. 8. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaná je vlastníkem osobního vozidla [značka automobilu] [registrační značka], VIN: [anonymizováno] o objemu válců nad 1850 cm3 do 2500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum], uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 15 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 5 850 Kč, když denní sazba příspěvku činí 65 Kč u automobilu s objemem válců nad 1850 cm3 do 2500 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 90 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na uplatnění nároku v souladu s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou, přičemž ve výzvě byla žalované poskytnuta zákonná lhůta 30 dnů pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula, proto žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 6 150 Kč dosud ničeho neuhradila. 2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, a to vhozením do schránky. 3.) Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4.) Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Z tvrzení žalobkyně a výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaná byla v rozhodné době (od [datum] do [datum]) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala výzvou a poštovní dodejkou, že žalovanou vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 5 850 Kč. Zároveň k úhradě stanovila 30 denní lhůtu s odvoláním na ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., když v souvislosti s tímto dále uvedla, že vozidlo žalované nebylo v období od [datum] do [datum] pojištěno dle shora uvedeného zákona. K úhradě shora uvedené částky pak žalovanou opakovaně vyzvala následným dopisem. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaná měla právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyla vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozovala v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaná neučinila. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalované dle výše citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 5 850 Kč a dále náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. celkem 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako obecná třídenní ve smyslu ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6.) Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů.