31 C 260/2021-380 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobou, doručenou soudu dne 14.1.2020, žalobce uplatnil postoupenou pohledávku v částce 34 148,15 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce jako věřitel pohledávky je právním nástupcem věřitele, společnosti [právnická osoba] (dále jen„ banka“). Banka a žalovaný uzavřeli dne 20.4.2015 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorent až do sjednaného limitu 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,90% ročně. Čerpaná částka nesměla přesáhnout výši úvěrového rámce. Žalovaný své povinnosti nesplnil, dostal se do debetního zůstatku, který neuhradil a to ani přes výzvu banky ze dne 3.12.2018 žalovaný tak dluží z uvdené smlouvy částkku 34 148,15 Kč na jistině dluhu, částku 1 955,40 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,90 % p.a. počítaného z jistiny Kontokorentu za období od 04.12.2018 do 01.05.2019, částku ve výši 1 173,70 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 04.12.2018, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 01.05.2019 a dále smluvní úrok 18,90 % p.a. z částky 34 148,15 Kč od 02.05.2019 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 9,00 % p.a. z částky 34 148,15 Kč od 02.05.2019 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobce, proto není nutné je dále vypisovat, zvláště když žalovaný proti nároku žalobce nevznesl žádné námitky a o nároku žalobce tak nebylo sporu. Nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 občanského zákoníku. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku účinného od 1.1.2013. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok vyplývá z ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Protože se žalovaný dostal do prodlení, podle ust. § 1970 občanského zákoníku má žalobce nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to v sazbě určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 366 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 1 500 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 3 544 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.