31 C 355/2020-93 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 24. 8. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 721 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 721 Kč od 26. 5. 2015 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2019 uzavřené se společností [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupitelem, když žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn. Společnost [anonymizována tři slova] pak uzavřela se žalovaným na základě objednávky služeb účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací pro telefonní číslo [tel. číslo] s datem aktivace dne 18. 10. 2012, s datem deaktivace 12. 4. 2017. Na základě této smlouvy byl původní věřitel povinen poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb s nimi souvisejícími, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. Žalovaný se pak zavázal za tyto poskytované služby řádně platit ceny dle platného ceníku, a to nejpozději do 18 kalendářních dnů ode dne vystavení vyúčtování. Žalobkyně požaduje po žalovaném k zaplacení neuhrazeného vyúčtování ve výši 6 721 Kč. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci se konalo první ústní jednání, a to dne 30. 8. 2021, k němuž byli účastníci řádně a včas předvoláni. Právní zástupkyně žalobkyně omluvila neúčast u tohoto jednání a vyslovila souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl a projednal v její nepřítomnosti. Žalovaný ačkoli byl k jednání řádně a včas předvolán, se k tomuto jednání nedostavil a svoji neúčast u tohoto jednání žádným způsobem neomluvil. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Z účastnické smlouvy ze dne 18. 10. 2012 má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [anonymizováno] [právnická osoba] na straně jedné, se žalovaným na straně druhé, když na základě této smlouvy aktivovala žalovanému [číslo] zároveň se zavázala poskytovat žalovanému služby v této smlouvě uvedené a žalovaný se zavázal za tyto hradit sjednanou cenu. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 6. 4. 2015 do 5. 5. 2015 má soud za prokázané, že původní věřitel vyúčtoval žalovanému částku 1 253 Kč se splatností dne 25. 5. 2015. Z přílohy k daňovému dokladu [číslo] za období od 6. 4. do 5. 5. 2015 pak vyúčtoval původní věřitel žalovanému měsíční paušál za číslo [tel. číslo] částku 598,10 Kč bez DPH, za číslo [tel. číslo] pak částku 329,92 Kč bez DPH. Celkem tak částku 1 035,46 Kč bez DPH včetně ceny za písemnou upomínku k dlužné částce. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 6. 5. do 5. 6. 2015 vyúčtoval částku 2 868 Kč se splatností dne 24. 6. 2015. Z přílohy k daňovému dokladu [číslo] za období od 6. 5. do 5. 6. 2015 má soud za prokázané, že původní věřitel vyúčtoval žalobkyni částku za služby bez DPH 1 419,75 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 1 150 Kč. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 6. 6. do 5. 7. 2015 pak částku 2 600 Kč se splatností dne 24. 7. 2015. Z přílohy k daňovému dokladu [číslo] za období od 6. 6. 2015 do 5. 7. 2015 má soud za prokázané, že původní věřitel vyúčtoval žalovanému ve vztahu k telefonnímu číslu [tel. číslo] částku 733,16 Kč bez DPH a k číslu [tel. číslo] částku 316,17 Kč, celkem tak částku 1 198,09 Kč a za smluvní pokuty částku 1 150 Kč. Z přílohy k daňovému dokladu [číslo] za období od 6. 5. do 5. 6. 2015 pak za číslo [tel. číslo] částku 751,16 Kč a za číslo [tel. číslo] celkem 412,39 Kč. 5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2019 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávek. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 7. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. 6. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni rovněž postoupena. Z přílohy k daňovému dokladu [číslo] za období od 6. 4. do 5. 5. 2015 pak vyúčtoval původní věřitel žalovanému měsíční paušál za číslo [tel. číslo] částku 598,10 Kč bez DPH, za číslo [tel. číslo] pak částku 329,92 Kč bez DPH. Celkem tak částku 1 035,46 Kč bez DPH včetně ceny za písemnou upomínku k dlužné částce. 7. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací. 8. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací. 9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, na jejichž základě žalobkyně, jakožto poskytovatel, se zavázala poskytovat žalovanému (zákazníkovi) dohodnuté služby elektronických komunikací. Žalovaný využíval služeb jako účastník telefonní stanice [číslo] přičemž žalobkyně žalované umožnila, aby si prostřednictvím tohoto telefonního čísla za úplatu objednal služby těchto třetích osob. Žalobkyně zprostředkovala uvedené služby žalovanému v rámci dohodnutého tarifu, čímž svoji povinnost splnila, žalovaný však nezaplacením sjednané částky, jež vyplývá ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně ve spojení s ceníkem (tj. částku vyúčtovanou za využité služby v souvislosti s [číslo] v celkové výši 2519,72 Kč) svoji povinnost porušil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně tedy poskytla žalované služby ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Žalobkyně nebyla osobou vykonávající v daném případě komunikační činnost dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona a z tohoto důvodu nebyla v posuzované věci dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 zmíněného zákona, ale soudu, a to i s přihlédnutím k rozhodnutí Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 26. 10. 2010, č. j. Konf 56/2010-12. Protože se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobkyně kromě dlužné jistiny nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše je v souladu s právními předpisy. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je v této důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. Co se týče zbývajících částek souvisejících s poskytnutými službami ve vztahu k telefonnímu číslu [číslo] a žalobou uplatněných smluvních pokut, jak vyplývá z předložených vyúčtování, resp. z jejich příloh, v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno pod výrokem II. tohoto rozsudku, neboť žalobkyně v tomto rozsahu neunesla ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní a s ohledem na skutečnost, že se z jednání ve věci samé omluvila, vzdala se dobrovolně poučení, které by se jí v tomto směru ze strany soudu dostalo. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci samé nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, byť to byl žalovaný, kdo byl ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly.