31 C 375/2020-62 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 8. 2020, ve znění jeho doplnění doručeném soudu dne 26. 1. 2021, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 9. 2015 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřela se žalovanou dne 4. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě půjčila žalované částku ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [právnická osoba], formou textové zprávy SMS, když odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný stvrdil, že se seznámil s VOP a že s nimi souhlasí. V žádosti uvedl žalovaný údaje o rodném čísle o dokladu totožnosti a o bankovním účtu. Žalovaná se pak zavázala zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky vrátit do 5. 9. 2015. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením zápůjčky, když do 5. 9. 2015 zápůjčku ani částečně nesplatila. Tento den nastala splatnost celého dluhu. Žalovaná je povinna vrátit [právnická osoba] zápůjčku řádně a včas, když žalobkyně touto žalobou požaduje zaplatit jistinu dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Aktivní legitimaci žalobkyně pak žalobkyně prokazuje smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017, na jejímž základě společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani před písemnou upomínku žalobkyně ze dne 19. 5. 2020. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 navrhla žalobkyně záměnu účastníků na straně žalovaného tak, aby žalovaná z řízení vystoupila a na její místo nastoupila [jméno] [příjmení], [datum narození]. 5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 5. 2021 pod č. j. 31 C 375/2020-47 byl návrh žalobkyně na záměnu účastníků zamítnut. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 6. 2021. 6. Soud ve věci nařídil první ústní jednání, které se konalo dne 16. 9. 2021, když žalobkyně svoji neúčast u tohoto jednání omluvila a požádala soud, aby ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolán, se k tomuto bez omluvy nedostavila a o odročení jednání nepožádala. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z faktury [číslo] ve spojení s výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalované poskytnout částku ve výši 10 000 Kč za poplatek 3 300 Kč, a to dne 4. 8. 2015, když tato částka v celkové výši 13 3300 Kč se stala splatnou dne 5. 9. 2015. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2018 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávek na žalobkyni. Z výzvy ze dne 7. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou zaplacení dlužné částky písemně vyzývala. Z prohlášení pro stávajícího klienta má soud za prokázané, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 401,50 % a RPSN pak ve výši 3 112,64 Kč. Z potvrzení společnosti [právnická osoba], ze dne 8. 1. 2021 má soud za zjištěné, že majitelem účtu, na který původní věřitel poskytl částku ve výši 10 000 Kč, a to dne 8. 4. 2015, byla paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 4. 8. 2015 se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku 10 000 Kč. Toto tvrzení ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce však v řízení prokázáno nebylo. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 4. 8. 2015 na účet, který byl v žalobě označen, částku 10 000 Kč, avšak tento účet nepatří žalované, respektive žalovaná nebyla majitelem ani disponentem tohoto účtu v rozhodném období. Pokud tedy žalobkyně uplatňovala pro případ, že by soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce, nárok na zaplacení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že po provedeném dokazování nemá soud za prokázané ani tvrzení o tom, že to byla právě žalovaná, kdo se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu zamítl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud v tomto případě dospěl k závěru, že je to žalovaná, kdo by měl právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalované náklady řízení vznikly, a proto rozhodl tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, jak je pod výrokem II. tohoto rozsudku uvedeno.