34 C 253/2020-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 4 320 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulu úvěrové smlouvy. 2. Soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] a žalovaná projevily dne 18. 2. 2016 v písemné formě prostředky komunikace na dálku vůli zavázat se na straně [právnická osoba] poskytnout na požádání žalované peněžní prostředky do výše 12 000 Kč a na straně žalované tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 100 Kč ve třech pravidelných měsíčních splátkách po 5 700 Kč splatných 28. dne v měsíci počínaje březnem 2016 a konče květnem 2016 [právnická osoba] poskytla žalované úvěr dne 18. 2. 2016. Dne 31. 7. 2017 se [právnická osoba] a [právnická osoba] domluvily na postoupení souboru pohledávek, jehož součástí je i žalovaná pohledávka ze [právnická osoba] na [právnická osoba] oproti zaplacení postupní ceny. Dne 14. 8. 2019 se [právnická osoba] a žalobkyně domluvily na postoupení souboru pohledávek, jehož součástí je i žalovaná pohledávka ze [právnická osoba] na žalobkyni oproti zaplacení postupní ceny. Dne 18. 11. 2019 oznámila [právnická osoba] žalované postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Dne 18. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že nebude-li zaplaceno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. 3. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, konkrétně částku 5 100 Kč, která je ve smlouvě považována za poplatek. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna úvěrujícího za poskytnutí úvěru úvěrovanému. Naproti tomu pod poplatkem za poskytnutí úvěru se rozumí odměna a kompenzace úvěrujícímu za povinnost úvěrujícího udržovat disponibilní zdroje, z nichž by k žádosti úvěrovaného úvěr poskytl. V souzeném případě ovšem taková povinnost právní předchůdkyni žalobkyně nevznikla, protože úvěr byl poskytnut bezprostředně po uzavření smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně neměla povinnost udržovat disponibilní zdroje, z nichž by mohla k žádosti žalované poskytovat úvěr, je třeba na poplatek ve výši 5 100 Kč hledět tak, že se jedná o odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru, tedy o úrok. Pokud jde o výši úroku, soud ji posuzoval mimo jiné i z hledisek §§ 580 a 588 o. z. a dospěl k závěru, že byť úrok ve výši 5 100 Kč za poskytnutí prostředků ve výši 12 000 Kč na dobu 3 měsíců je úrokem vysokým, nicméně s přihlédnutím k judikatuře Krajského soudu v Plzni v oblasti krátkodobých spotřebitelských úvěrů, je z hlediska dobrých mravů na samotné hranici toho, co lze ještě akceptovat. Uvedený závěr je třeba učinit zejména s ohledem na to, že úvěr byl poskytnut v nízkém objemu a na krátkou dobu. Tzv. mikropůjčky jsou specifickým segmentem úvěrového trhu, u nichž se pro účely srovnání s úrokovými sazbami úvěrů poskytovaných peněžními ústavy nabízí srovnání s úročenými úvěry z kreditních karet, které byly v květnu 2016 průměrně úročeny úrokem ve výši 24,24 % ročně. Soud si je vědom toho, že judikatura Nejvyššího soudu pro závěr o nemravnosti ujednání o úroku zpravidla vyžaduje (s přihlédnutím k dalším okolnostem) dosažení trojnásobku běžné úrokové sazby bank, nicméně v souzeném případě nelze s odkazem na judikaturu Krajského soudu v Plzni sjednanou úrokovou sazbu považovat za nemravnou s přihlédnutím k těmto okolnostem: krátká doba splatnosti, která výrazně přispívá k tomu, že se RPSN jeví jako velmi vysoká; podstatným aspektem je i to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat určitý zisk; úvěr nebyl nijak zajištěn, žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou, ničím nezajištěnou částku; žalovaná neuzavírala smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá v jiných obdobných případech), který by mohl rozhodování žalované ovlivňovat; žalovaná sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavírala za užití prostředku komunikace na dálku, nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 25 Co 397/2019, v němž Krajský soud posoudil jako platnou úvěrovou smlouvu se spotřebitelem uzavřenou na dálku se sjednaným úrokem 484 % ročně při RPSN 4 621 %, úvěru ve výši 7 000 Kč splatným do 28 dní). Žalovaná pohledávka byla postoupena z původního věřitele [právnická osoba] na [právnická osoba] a ze [právnická osoba] na žalobkyni smlouvami o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka byla součástí postupovaných souborů. Poslední postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalovanému. Žalovaná ve smyslu § 1958 odst. 1 o. z. nesplnila ve sjednané lhůtě, proto se ocitla v prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 320 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.