36 C 36/2021-128 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 735 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 735 500 Kč jdoucím od 9. 1. 2021 do zaplacení a dále náhrady nákladů řízení z titulu nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím o vazbě a nezákonným trestním stíháním vedeným pod spisovou značkou [spisová značka] před [název soudu]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl na základě usnesení Policie České republiky [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] dle ustanovení [ustanovení pr. předpisu] dílem nedokonaného ve stádiu pokusu s tím, že žalobce byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí [anonymizováno] až [anonymizováno] let. Žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal v zákonné lhůtě stížnost, přičemž napadené usnesení bylo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] potvrzeno a stížnost žalobce tak byla zamítnuta. Žalobce byl na jeho osobní svobodě omezen dne [datum], přičemž usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost, přičemž napadené usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno a stížnost žalobce byla zamítnuta. Žalobce byl omezen na osobní svobodě pobytem ve vazbě až do dne [datum], kdy byl na návrh dozorujícího státního zástupce z vazby propuštěn. Žalobce byl omezen na osobní svobodě v důsledku vazebního stíhání od [datum] do [datum], celkem tedy po dobu [anonymizováno] dnů. Po provedeném přípravném řízení byla na žalobce dne [datum] Krajským státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba ke [název soudu] pro podezření ze spáchání trestného činu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dle ust. [ustanovení pr. předpisu] dílem nedokonaným ve stádiu pokusu, které byly předmětem usnesení o sdělení obvinění. Věc byla vedena u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] [název soudu] po provedeném dokazování vyhlásil dne [datum rozhodnutí] rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým žalobce zprostil obžaloby Krajského státního zastupitelství v [obec] sp. zn. [spisová značka], neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky popsané v obžalobě, pro jejichž spáchání byl žalobce stíhán. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce uplatnil nárok na nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a a § 9 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ zákon“) a to za nezákonné trestní stíhání, za které požadoval částku ve výši 200 000 Kč a dále za nezákonnou vazbu, za kterou požadoval částku ve výši [částka], tj. [anonymizováno] dnů x [částka]. K nemajetkové újmě za nezákonnou vazbu žalobce uvedl, že si trestní stíhání sám nezpůsobil, neboť mu jednak obvinění ze spáchání trestného činu bylo sděleno až po jeho zadržení dne [datum], a tento nebyl brán do vazby z důvodu, že by se vyhýbal trestnímu stíhání nebo toto mařil, nýbrž z toho důvodu, že je cizím státním příslušníkem, který je ohrožen vysokou trestní sazbou. Žalobce v tomto kontextu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, dle kterého má nárok na kompenzaci za vykonanou vazbu v rozmezí 500 - 1 500 Kč za každý den vykonané vazby. Při stanovení částky odškodnění za vykonanou vazbu by se mělo přihlížet k následujícím hlediskům: povaha trestní věci, délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře žalobce. Žalobce uváděl v podané žalobě, že by se výše finančního odškodnění za vykonanou vazbu měla pohybovat na samé horní hranici, tedy v částce 1 500 Kč za každý den vykonané vazby, a to z následujících důvodů. Povaha trestní věci, tedy závažnost stíhaného trestného činu, byla v daném případě vysoká, a to s ohledem na sazbu odnětí svobody za stíhaný trestný čin v rozmezí 8 až 12 let. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že za hrozbu vysokého trestu z hlediska subjektivního chápání obviněného se považují trestné činy, za něž hrozí sazba odnětí svobody převyšující 8 roků. V daném případě tedy povaha trestní věci je hlediskem, které směřuje k maximální částce odškodnění. Délka omezení osobní svobody trvala 357 dnů, tedy bez mála celý 1 rok a je rozhodně délkou významnou a velmi dlouhou a rovněž tato směřuje k maximální sazbě odškodnění. Pokud jde o následky v osobnostní sféře žalobce, pak vazební stíhání žalobce mělo s ohledem na jeho podstatnou délku rovněž podstatný dopad do jeho osobního a rodinného života. Žalobce je otcem 2 malých nezletilých dětí, konkrétně [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum] a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum]. Žalobce v době, kdy vykonával vazbu, nemohl řádně plnit svoji rodičovskou povinnost k oběma nezletilým dětem a s ohledem na velmi dlouhou dobu trvání vazebního stíhání a velmi nízký věk nezletilých dětí v době vzetí žalobce do vazby ([anonymizováno] roku a [anonymizováno] roku) došlo v době výkonu vazby žalobce k přetržení emočních a citových vazeb obou jeho nezletilých dětí vůči žalobci a stejně tak k přetržení vzájemných citových vazeb vůči jeho manželce paní [jméno] [jméno] [jméno]. Po propuštění žalobce z vazby se nepodařilo vzájemné citové vazby žalobce s nezletilými dětmi a manželkou obnovit a došlo k rozpadu rodiny, rozvodu manželství a svěření nezletilých dětí do péče matky, jak vyplývá z obsahu rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Vazební stíhání žalobce mělo tedy velmi významný dopad do osobní sféry žalobce, kdy v jeho důsledku došlo k přetrhání jeho vazeb k jemu nejbližším osobám, které vyústilo v rozpad jeho rodiny. Žalobce se dále domáhal finančního zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, kdy zde odkazál na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, kdy by se při odškodnění nemajetkové újmy mělo vycházet z těchto hledisek: povaha trestní věci, délka trestního řízení a následky v osobnostní sféře žalobce. Pokud jde o povahu trestní věci, pak tato je zcela shodná jako povaha trestní věci, jak byla již popsána v nemajetkové újmě za nezákonnou vazbu. Pokud jde o délku trestního řízení, pak k té žalobce uvedl, že délka trestního řízení přesahovala 2 roky, přičemž téměř polovinu této doby byl žalobce stíhán vazebně, když se jedná o poměrně podstatnou délku trvání trestního řízení, neboť po celou tuto dobu byl žalobce v nejistotě ohledně konečného rozhodnutí, přičemž byl ohrožen vysokou trestní sazbou. Pokud jde o následky trestního řízení v osobnostní sféře žalobce, pak k těmto žalobce uvedl, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k přetrhání rodičovských vazeb mezi žalobcem a jeho dětmi a dále k přetrhání jeho vazeb s jeho manželkou, které vyústilo v rozvod manželství. Trestní stíhání mělo rovněž dopad do profesního života žalobce, kdy tento před zahájením trestního stíhání provozoval [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v [obec] na adrese [část obce a číslo] v pronajatých nebytových prostorech. V důsledku trestního stíhání žalobce a jeho obvinění ze závažného zločinu byly nebytové prostory, v nichž žalobce provozoval svoji podnikatelskou činnost, pronajaty jiné osobě, žalobce tak v důsledku jeho trestního stíhání přišel i o prostory, které nezbytně potřebuje k výkonu jeho podnikatelské činnosti. Lze tak zhodnotit, že žalobce před vydáním nezákonného rozhodnutí měl fungující rodinný a osobní život, měl manželku a 2 nezletilé děti, s nimiž měl velmi blízké intenzivní vztahy a rovněž poměrně úspěšně podnikal při provozování [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v ekonomicky perspektivní lokalitě v blízkosti státních hranic. V důsledku předmětného nezákonného rozhodnutí došlo k přetrhání emočních a citových vazeb žalobce k jeho dětem a manželce a rovněž ke ztrátě prostor potřebných pro jeho podnikatelské činnosti a tím ke ztrátě zdroje příjmů. Z těchto důvodů má tedy žalobce za to, že jako adekvátní náhrada nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním se jeví částka ve výši 200 000 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 8. 7. 2020, přičemž do podání žaloby nebyl nárok ze strany žalované jakkoliv uspokojen. Žalobce se rovněž domáhal přiznání příslušenství v podobě zákonného úroku jdoucího od 9. 1. 2020, tedy po uplynutí 6 měsíční lhůty, ve které měla žalovaná nárok žalobce vyřídit, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 a Cpjn 206/2010. 2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že po provedeném šetření, nárok žalobce uznala částečně důvodným a to ve výši 357 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě. Ohledně nároku na náhradu nema