39 C 167/2021-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 30. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit jí částku 8 165 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla následně doplněna podáním ze dne 17. 9. 2021. Žalobkyně uvedla, že bylo zjištěno, že motorové vozidlo [příjmení] [jméno] [registrační značka] [anonymizováno] bylo evidováno jako provozované v registru silničních vozidel, ovšem v období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 nebylo k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Povinnost k zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nese vlastník. Výše příspěvků pro automobil od 1 850cm3 do 2 500 cm3 činí podle § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 65 Kč denně. Vzhledem k tomu, že automobil nebyl pojištěn pod dobu 120 dnů, činí výše příspěvku 7 865 Kč. Výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním představuje 300 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě příspěvku a nákladů na jeho uplatnění s poskytnutím dodatečné lhůtě 60 dnů. Zásilka byla odeslána 22. 10. 2020, lhůta uplynula 5. 1. 2021, ovšem marně, žalovaný ničeho neuhradil. S ohledem na rozpor skutkových tvrzení, která se týkala vlastníka vozidla, když podle sdělení [stát. instituce] ze dne 8. 9. 2021 byl jako provozovatel a vlastník vozidla uvedeného v žalobě od 24. 3. 2017 veden někdo odlišný od žalovaného, doplnila žalobkyně skutková tvrzení tak, že podle jí dostupných informací [stát. instituce], byl v předmětném období jako vlastník vozidla veden [jméno] [příjmení]. Když byla tato osoba oslovena [anonymizována tři slova] s výzvou k úhradě příspěvku, tento doložil fakturu [číslo] ze dne 15. 7. 2017 a příjmový pokladní doklad z téhož dne, kterým prokazoval, že v roce 2020 již vlastníkem vozidla nebyl, a převedl jej právě na žalovaného. Označení vozidla ve faktuře odpovídá skutkovým tvrzením včetně registrační značky a [příjmení] předmětného vozidla (s výjimkou poslední číslice, která chybí). Skutečnost, že v žalovaném období byl vlastníkem [příjmení] [příjmení] [jméno], je dokumentována dále podle žalobkyně také údaj ze zjištěných pojistných smluv, kdy vozidlo bylo v době od 7. 7. 2017 do 26. 7. 2017 pojištěno právě [jméno] [příjmení], následně pak byla uzavřena pojistná smlouva u [právnická osoba] pod [číslo] pro období od 15. 7. 2017 na jméno žalovaného. Tato smlouva zanikla pro neplacení pojistného. I následně bylo vozidlo pojištěno na základě pojistné smlouvy uzavřené žalovaným, a to v době od 30. 11. 2017 do 19. 6. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. 2. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně souhlasila již v podané žalobě a žalovaný se nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listin byly zjištěny následující skutečnosti. Dne 22. 10. 2020 se žalobkyně obrátila na žalovaného s výzvou k úhradě příspěvku do Garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů se žádostí o zaplacení příspěvku ve výši 7 865 Kč, kdy se uvádí, že v době od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 nebylo pojištěno vozidlo [registrační značka]. Dopisem ze dne 3. 2. 2021 bylo žalovanému oznámeno, že platba provedena nebyla, výše příspěvku již byla vyčíslena spolu s náklady na uplatnění a úrokem z prodlení. Naposledy byl žalovaný vyzýván k zaplacení právní zástupkyní žalobkyně dopisem ze dne 25. 5. 2021, který byl doporučeně odeslán 26. 5. 2021 a jako nedoručený vrácen zpět právní zástupkyni žalobkyně. K otázce převodu vlastnického práva na žalovaného byla předložena faktura [číslo] kterou vystavil [jméno] [příjmení], podnikající fyzická osoba, [IČO] na odběratele žalovaného s tím, že se jedná o prodej [značka automobilu] [anonymizováno], kdy vozidlo je konkretizováno kódem [příjmení]: [anonymizováno] a číslem technického průkazu a [registrační značka], totožná identifikace je také uvedena v přiloženém příjmovém pokladním dokladu [jméno] [příjmení] č. P17/18 na částku 6 300 Kč z 15. 7. 2017 O prodeji vozidla svědčí také návrh dohody o zániku pojištění, který byl předložen [právnická osoba] 26. 7. 2017, kdy pojistník [jméno] [příjmení] žádá o ukončení pojistných smluv pro celkem 20 vozů, z nichž jedno je předmětný nepojištěný automobil. Z těchto důkazů lze uzavřít, že nejpozději k 15. 7. 2017 přešlo vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného, tento pak na výzvu [obec] kanceláře pojistitelů nereagoval jakýmikoliv tvrzeními, která by jeho vlastnické právo zpochybňovala. Z výpisu pojistných smluv bylo také zjištěno, že vozidlo bylo pojištěno v době od 7. 7. 2017 do 25. 7. 2017 právě na jméno [jméno] [příjmení], v době od 15. 7. 2017 do 2. 11. 2017 byl jako vlastník a provozovatel vozidla pro potřeby pojištění u [právnická osoba] veden žalovaný, a to pro pojistnou smlouvu [číslo] která byla uzavřena dne 15. 7. 2017 a zanikla pro neplacení pojistného. Žalovaný byl uváděn jako vlastník a provozovatel vozidla i v dalším období, a to konkrétně od 30. 11. 2017 do 19. 6. 2019 pro pojistnou smlouvu u [právnická osoba] [číslo] která zanikla pro neplacení pojistného. Soud další navržené důkazy v podobě svědeckých výpovědí neprováděl, neboť z listinných důkazů má nárok žalobkyně za dostatečně ověřený. 4. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 5. Podle § 24c shora uvedeného zákona, je-li provozováno tuzemské vozidla bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit kanceláři příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání. Příspěvek je splatný ve lhůtě 30i dnů ode dne doručení písemné výzvy kanceláře k jeho úhradě. Účinky doručení má i nevyzvednutí písemné výzvy k úhradě příspěvku do 15 dnů ode dne jejího uložení v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo odepření převzetí této výzvy. Podle přílohy ke shora uvedenému zákonu činí výše denní sazby pro osobní automobil s objemem válců motoru do [číslo] cm3 65 Kč denně. 6. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V řízení bylo prokázáno, že na žalovaného přešlo vlastnické právo k [značka automobilu], [registrační značka] nejpozději 15. 7. 2017, kdy mu byl původním vlastníkem [jméno] [příjmení] automobil předán jako předmět prodeje. Tyto údaje byly ověřeny z předložené faktury a příjmového pokladního dokladu. Co se týká okolnosti, zda žalovaný byl vlastníkem i v době, kdy je evidováno vozidlo jako nepojištěné, tedy od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020, soud přistoupil na argumentaci žalobkyně, podle které je třeba vycházet z údajů, které jsou k dispozici z poskytnutého systému, případně od předchozích vlastníků, a to s odkazem na § 15 odst. 4 citovaného zákona. Žalobkyně prokázala, že žalovaný označený jako vlastník předchozím vlastníkem [jméno] [příjmení] byl opakovaně vyzýván k zaplacení příspěvků, případně ke sdělení skutečností, které by jeho povinnost, mít vozidlo pojištěné vyvrátily. Žalovaný je známý jako poslední doložený vlastník, pokud vozidlo i prodal, nicméně neprovedl žádné další zápisy, které by se týkaly převodu vlastnického práva, sám se dopustil přestupku podle zákona č. 56/2001 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Tvrzení o jeho vlastnickém právu i v době následující po roce 2017, pak byly dokumentovány výpisem z pojistných smluv uzavřených mezi žalovaným a [právnická osoba], minimálně do doby 19. 6. 2019. Soud tedy uzavírá, že za situace, kdy žalovaný proti němu vzneseným nárokům nebrojil, má se za to, že v předmětné době byl vlastníkem i provozovatelem vozidla a tudíž odpovídá jednak za to, že vozidlo bude pojištěno, v opačném případě je pak povinen k zaplacení příspěvku nepojištěného vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. Protože vozidlo nebylo v době od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 řádně pojištěno, žalobkyni vznikl nárok na zaplacení tzv. denního příspěvku, který pro tento osobní automobil činí 65Kč. Žalovaný ačkoliv byl vyzván k zaplacení příslušné částky s připočtením poplatku na upomínání, na tuto výzvu nereagoval, po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy se stal jeho závazek splatným. Soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení s odkazem na § 1970 občanského zákoníku. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákla