39 C 196/2021-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město Dne 9. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 4 884 Kč a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mu žalovaná byla zaměstnancem žalobkyně - pracovní agentury na základě pracovní smlouvy z 1. 11. 2018. Na základě dle této smlouvy byla následně pokynem k dočasnému výkonu práce ze dne 1. 11. 2018 přidělena k uživateli [příjmení] [jméno] [příjmení] [právnická osoba] Pracovní poměr byl ukončen k 31. 8. 2019 dohodou. Při své práci nedodržela žalovaná pracovní postup při výrobě, došlo k výrobě vadného výrobku, přičemž vada spočívala v nenavaření látky na obložení A – sloupku. Tento vadný výrobek byl zaslán zákazníkovi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Na základě reklamace ze dne 10. 5. 2019 č. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] byla [právnická osoba] automobil Gmb vyčíslena škoda 345 EUR, tato částka byla vyúčtována fakturou [číslo] z 8. 7. 2019. Žalovaná byla o vzniku škody informována 26. 6. 2019 protokolem o Pohovoru ke kvalitě. Společnost [příjmení] [jméno] [příjmení] [právnická osoba] uvedenou částku přepočtem 25,75 Kč za EURO vyúčtovala žalobkyni fakturou č. 2019 na částku 8 883,75 Kč se splatností 23. 8. 2019. Tuto fakturu uhradila žalobkyně formou vzájemného zápočtu. Žalovaná uhradila za škodu pouze částku 4 000 Kč prostřednictvím srážky ze mzdy za srpen 2019, nic dalšího neuhradila. Proto je částka 4 884 Kč předmětem žaloby. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. K otázce vzniku a trvání pracovního poměru byla k důkazu předložena pracovní smlouva. Ta byla uzavřena 1. 11. 2018 žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem. Žalobkyně se zavázala zaměstnankyni zajistit dočasný výkon práce u konkrétního uživatele. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou se zkušební dobou do 30. 11. 2018 při pracovní době 37,5 hodin týdně. Dodatkem ze dne 1. 11. 2018 byla žalovaná přidělena k dočasnému výkonu práce uživateli [příjmení] [jméno] [příjmení] [právnická osoba] s tím, že bude pracovat jako obsluha strojů se sazbou 79 Kč hrubého na hodinu. Dočasné přidělení mělo být na dobu od 1. 11. 2018 k 31. 12. 2018. Další dodatek byl uzavřen 2. 1. 2019, kdy žalovaná byla přidělena ke shodnému uživateli, doba dočasného přidělení byla stanovena opět na 1 rok od 2. 1. 2019 do 31. 12. 2019. Pracovní poměr byl podle dohody ukončen 31. 8. 2019. Ze zprávy žalobkyně bylo zjištěno, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně za období od ledna do března 2019 činil 20 819 Kč. Ke vzniku škody byl předložen protokol o reklamaci ze dne 10. 5. 2019, která se týkal dílu [číslo] kdy předpokládaná chyba vzniklá v hale IV při montáži 25. 4. 2019, na příslušný díl nebyla navařená látka. Podle zjištění tento díl zpracovávala právě žalovaná. Dne 26. 6. 2019 byla s výsledkem reklamace žalovaná seznámena, byla informována o tom, že nedodržela pracovní postup, ačkoliv o výrobě konkrétního dílu byla proškolena. Listina označená jako Pohovor o kvalitě obsahuje podpis žalované. K výši škody byla předložena faktura vystavená [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 7. 2019 na částku 345 EUR s odůvodněním, že se jedná o reklamaci. Fakturou ze dne 9. 8. 2019 č. 2019 byla žalobkyni [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [právnická osoba] přefakturována částka 8 883,75 Kč jako náhrada škody za reklamaci způsobenou zaměstnancem s tím, že vůči této společnosti byla uplatněna škoda 345 EUR a je přepočítávána kurzem 25,75 Kč. Výpisem z účtu u Komerční banky ze dne 15. 8. 2019 prokazovala žalobkyně zaplacení faktury na částku 8 883,75 Kč formou vzájemného zápočtu. Skutečnost, že část škody žalovaná uhradila, byla prokazována mzdovým listem z 15. 9. 2019 (byť zde žalobkyně důkazní břemeno nenesla), kdy byla vyplácena mzda za srpen 2019 a je zde evidována srážka ve výši 4 000 Kč. Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení právním zástupcem žalobkyně dopisem z 18. 12. 2020 na adresu svého trvalého pobytu, která je shodná s adresou uváděnou v pracovní smlouvě. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Podle § 250 odst. 3 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255. 5. Podle § 257 odst. 1, 2 zákoníku práce je zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. 6. Z provedených listinných důkazů soud uzavřel, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovaná byla její zaměstnankyní, byť se jednalo o agenturní zaměstnávání přidělením jinému zaměstnavateli. Z pracovní smlouvy, včetně dvou dodatků bylo zjištěno, že žalovaná byla po dobu celého pracovního poměru přidělena k práci jako obsluha strojů – montáž [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [právnická osoba], výkon práce tedy trval i 25. 4. 2019. Zde soud poznamenává, že v žalobním návrhu se sice uvádí datum 25. 4. 1993, kdy žalovaná neměla dodržet pracovní postup, zcela zjevně se však jedná o písařskou chybu, což mimo jiné vyplývá i z hlášení o externí reklamaci, kde je zřetelný datum výroby konkrétního výrobku. Skutečnost, že došlo k výrobě vadného výrobku, je prokazována listinou označenou jako externí reklamace, kde je popsána a vyfocená závada, kterou koncový zákazník uplatnil. V tomto protokole je i přímo uvedena osoba žalované jako pracovníka, který práci prováděl. Žalovaná závěry šetření nesporovala, což plyne i z protokolu o pohovoru ke kvalitě ze dne 26. 6. 2019, kdy celá záležitost byla se žalovanou projednána, byla upozorněna na to, že nedodržela pracovní postupy a neprovedla ani řádně samokontrolu. Na protokolu je uveden podpis pracovníka, tedy podpis žalované. Soud konstatuje, že má za prokázanou odpovědnost žalované za vzniklou škodu. K výši škody byly předloženy listinné důkazy v podobě fakturace škody od koncového zákazníka k faktickému zaměstnavateli žalované, následně pak přefakturace ze strany [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [právnická osoba] právě žalobkyni. Soud také vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně o tom, že škoda byla uhrazena, respektive společnosti byla uhrazena fakturovaná částka formou zápočtu. Nad rámec soud poznamenává, že postačuje i vzniklá škoda s ohledem na novou koncepci občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, který je podpůrně použit. Soud dále doplňuje, že škoda v žádném případě nedosahovala limitní hranice stanovené § 257 odst. 2 zákoníku práce, kdy měsíční hrubý výdělek potvrzený zaměstnavatelem u žalované činil 20 819 Kč. Při splnění podmínek pro právo na náhradu škody tedy soud žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit částku 4 884 Kč v běžné třídenní lhůtě. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 5 119 Kč. Tato částka je tvořena třemi úkony právní služby po 1 000 Kč (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, sepis žaloby), třemi paušálními náhradami po 300 Kč a DPH 21 %, vše dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb.. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o zaplacený soudní poplatek 400 Kč. I v tomto případě byla stanovena zákonná lhůta k plnění 3 dny s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř..