39 C 220/2021-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 12. 8. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 16 000 Kč a 2 208 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel 20. 10. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 23. 10. 2020. Na základě této smlouvy byl poskytnut žalovanému úvěr 16 000 Kč. Tento se zavázal uvedenou částku uhradit do 19. 11. 2020, včetně příslušenství. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Úvěr byl čerpán bezhotovostně. Žalovaný zažádal o půjčku na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje, včetně čísla občanského průkazu, poskytl také kopii občanského průkazu. Verifikační platbu odeslal ze svého bankovního účtu, tato slouží také k prokázání totožnosti žalovaného. Poté byl zahájen schvalovací proces, kdy je zkoumán insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací i nebankovní registr klientských informací, byla prověřována schopnost žalovaného úvěr splácet. Text smlouvy odsouhlasil žalovaný při zaslání verifikační platby. Veškeré dokumenty týkající se úvěru byly žalovanému zaslány na jeho kontaktní e-mail, který zadal na webových stránkách. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu tím povinnost zaplatit také smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny denně. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Žalovaný za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho, požadována je tedy nesplacená jistina 16 000 Kč, smluvní pokuta 2 208 Kč, poplatek za odeslání upomínek 150 Kč (označený jako kapitalizovaný úrok), poplatek za osobní návštěvu 217 Kč a úrok z prodlení. Smluvní pokuta je účtována za dobu od 20. 11. 2020 do 7. 4. 2021 a je kapitalizována částkou 2 208 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně souhlasila už v podané žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Tvrzení žalobkyně bylo ověřeno z listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný označený rodným číslem, číslem občanského průkazu, e-mailovou adresou a telefonním číslem požádal o poskytnutí úvěru celkem 16 000 Kč bez uvedení účelu (původně bylo požadováno 5 000 Kč). Bylo sjednáno, že úvěr bude zaplacen do 30 dnů, tedy do 19. 11. 2020. Úvěr měl být poskytnout na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě je také podrobně popsán mechanismus jejího uzavření, včetně skutečnosti, že žalovaný se seznámil s textem smlouvy, přílohami smlouvy v podobě obchodních podmínek [právnická osoba], je také srozuměn s možným odstoupením od smlouvy. Z výpisu bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že z účtu označeného č. [bankovní účet] majitele [jméno] [příjmení] byla připsána částka 0,01 Kč dne 20. 10. 2020. Na tentýž účet pak právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 20. 10. 2020 částku 5 000 Kč, dne 23. 10. 2020 pak částku 11 000 Kč s označením„ dodatečná půjčka od [právnická osoba]“ Dokladem o provedení návštěvy bydliště žalovaného je výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 11. srpna 2021, podle kterého pověření terénní pracovník kontaktoval dlužníka na jeho adrese. Co se týče smluvní pokuty, její sjednání bylo ověřeno z úvěrové smlouvy. Dopisem ze dne 3. 12. 2020 byl žalovaný upomínán o zaplacení částky 16 258 Kč, když je vymáhána jistina po splatnosti 16 000 Kč, dále pak smluvní pokuta 208 Kč a poplatek za upomínání 50 Kč. Výzva k úhradě byla zopakována 20. 12. 2020, kde je navyšována částka smluvní pokuty i poplatku za upomínání. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 3. 2021. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně upozorněn na postoupení pohledávky 12. 5. 2021, téhož dne byl o postoupení informován i žalobkyní a vyzván k zaplacení s dodatečným termínem splatnosti 31. 5. 2021. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky právním zástupcem žalobkyně a 20. 7. 2021. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Soud má za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena úvěrová smlouva, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 16 000 Kč Smlouva o úvěru byla shledána platným právním úkonem, neboť splňuje veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, splňuje i náležitosti požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl dokonce poskytnut jako bezúročný. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, když finanční prostředky byly převedeny na jeho bankovní účet. Za důvodný považuje soud i požadavek na zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky v souvislosti s neplněním smluvních povinností, stejně tak je důvodný nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ nesplacení dlužné částky v řádném termínu. Veškeré možné sankce jsou přímo uvedeny v uzavřené smlouvě, jsou zcela srozumitelné, byť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, rozhodně nelze hovořit o nerovnováze mezi účastníky (soud akcentuje, že úvěr byl poskytnut zcela bez úroků), či o nepřiměřené výši sankcí. Všechny požadované částky včetně úroků z prodlení tedy soud shledal za důvodné a žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy s ohledem na úspěch ve věci byla žalobci přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč (soudní poplatek ve výši 800 Kč, 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21%), a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití § 14b této vyhlášky. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu. Žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.