13 C 183/2021-23 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem nebo provozovatelem nákladního automobilu Fiat Dobl Cargo, [registrační značka], s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, a že v období od [datum] do [datum] k němu neměl uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Proto je povinen zaplatit za ně žalobkyni příspěvek ve výši [částka]. Na příslušenství vymáhané pohledávky požadovala žalobkyně 8,25 % roční úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. 2 Žalovaný při jednání dne [datum] nárok uplatněný proti němu žalobou co do základu i výše uznal. 3 Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 4 Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). 5 Podle § 99 odst. 1, věty první, o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. 6 Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 7 V dané věci žalovaný v průběhu řízení nárok uplatněný proti němu žalobou co do základu i výše uznal. Proto soud, aniž prováděl dokazování, rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání tak, že žalobě v rozsahu uvedeném v bodě I. výroku vyhověl (§ 153a odst. 1 o.s.ř.). 8 Z hlediska ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. soud neshledal, že by v souzené věci nebylo možno v rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno rozsudkem pro uznání, uzavřít smír. Nárok na zaplacení příspěvku a náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek vyplývá z ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 31. 12. 2020, má soukromoprávní povahu a uzavření smíru o něm žádné právní předpisy nebrání. Totéž platí o právu na úroky z prodlení, vyplývajícím z ustanovení § 1970 obč. zák. Jinak je tomu u úroků z prodlení z náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek; tyto náklady mají povahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a jsou tedy podle § 513 obč. zák. příslušenstvím pohledávky, z něhož věřiteli další příslušenství – úroky z prodlení – nepřísluší. Smír uzavřený v rozporu s tímto pravidlem by byl podle § 99 odst. 2 obč. zák. v rozporu s právními předpisy a nebylo by možné jej schválit. Proto soud ohledně 8,25 % ročních úroků z prodlení z náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení k uznání žalovaného nepřihlédl a žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 9 Žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části a má proto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty spočívají pouze v soudním poplatku zaplaceném ve správné výši [částka] a je třeba je zaplatit k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za sepis upomínky ze dne [datum] soud žalobkyni nepřiznal, neboť tato upomínka byla v situaci, kdy žalovaný byl k zaplacení příspěvku vyzván již výzvou ze dne [datum], za niž bylo žalobkyni přiznáno [částka], nadbytečné. 10 Náklady právního zastoupení soud účelnými rovněž neshledal. Tvoří-li příspěvky podle § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. příjem garančního fondu a je-li žalobkyně ze zákona pověřena jejich uplatněním a vymáháním, je na místě, aby si k tomu vytvořila také potřebné personální a materiální předpoklady. Má-li žalobkyně v rámci své organizační struktury zřízeno oddělení příspěvků do garančního fondu, jež sepsalo precizně formulovanou výzvu ze dne [datum], pak se smysl zastoupení žalobkyně advokátkou do značné míry vytrácí, neboť uvedené oddělení by nepochybně zvládlo i sepsání žaloby, jež se svou složitostí a obsahem od výzvy prakticky neliší. Situace je zde obdobná jako u vymáhání přirážky za neoznámený televizní přijímač Českou televizí (viz nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/14, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1333/14) – není vskutku rozdílu mezi provozováním neoznámeného televizního přijímače, za něž je vlastník povinen České televizi jakožto subjektu zřízenému zákonem a financovanému mimo jiné z těchto přirážek zaplatit přirážku, a provozováním motorového vozidla bez pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu, za něž je vlastník povinen žalobkyni jakožto subjektu zřízenému zákonem a financovanému mimo jiné z těchto příspěvků zaplatit příspěvek. Obě platby jsou majetkovým transferem podobným dani a jejich soudní vymáhání musí mít stejný režim. Závěry nálezů Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/14, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1333/14, tedy dopadají i na žalobkyni. Okolnost, že Česká televize ani žalobkyně z formálního hlediska nejsou orgány veřejné moci ani územními samosprávnými celky, na tom nic nemění. 11 Argumentace ve prospěch opačného názoru rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1098/2009, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] jeho rozsudky ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3662/2018, ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, a ze dne 13. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 79/2020, a jeho usneseními ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4086/2007, ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1732/2012, a ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 956/2019, je nepřesvědčivá, neboť ve všech těchto řízeních nešlo o vymáhání příspěvků, nýbrž o náhrady škod a nemajetkových újem, tedy o spory skutkově i právně podstatně složitější. Ústavní soud sice v usneseních ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3696/13, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 967/16, žalobkyni za subjekt, který by z hlediska přiznávání náhrady nákladů řízení patřil do stejné skupiny subjektů jako Česká televize, také nepovažoval, tento názor však v těchto usneseních není nijak odůvodněn a je třeba jej pokládat za nepřesvědčivý. V čem se žalobkyně při vymáhání příspěvků liší od České televize při vymáhání přirážek, dosud nikdo přesvědčivě nevysvětlil, a proto soud pevně setrvává na svém názoru, že mezi nimi rozdíl není. Náhradu nákladů právního zastoupení tudíž žalobkyni nepřiznal. 12 Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.