14 C 316/2021-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně uplatnila pohledávku v částce [částka] s příslušenstvím z titulu úhrady nákladů na odtah vozidla. Žaloba je odůvodněna tím, že dne [datum] provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka], jak vyplývá z protokolu o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozované žalobkyní. Odtah by proveden podle ust. § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), jak je uvedeno v poli„ A“ protokolu o odtahu vozidla. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovaného, zasílala mu oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala jej o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování vozidla na parkovišti žalobkyně a vyzývala jej k úhradě částky za odtah a parkovné. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy v platném znění (v tomto případě nařízení č. 2/2013), kdy částka za odtah činí [částka], částka [částka] za první až třetí den střežení (parkovné), částka [částka] parkovné za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a [částka] parkovné za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky v daném případě činí [částka] (odtah [částka] a parkovné [částka]), žalovaný ji ani na výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně. Podle protokolu rozhodl o odtahu vozidla strážník městské policie podle ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. Dne [datum] žalovaný písemně uznal dluh v částce celkem [částka] co do popsaného důvodu a výše a zároveň prohlásil, že je vlastníkem předmětného vozidla, k tomu současně předložil osvědčení o registraci vozidla. Nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle něhož platí, že o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Žalovaný jako vlastník (provozovatel) vozidla je proto povinen náklady uhradit. Protože se žalovaný dostal do prodlení, podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, a to ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně je důvodný, soud proto žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 4. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu zaplaceného soudního poplatku [částka] a v rozsahu paušální náhrady hotových výdajů [částka] (dva úkony po [částka]) dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.