14 C 328/2021-72 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou původně Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 7. 9. 2021, žalobkyně uplatnila pohledávku v částce 28 637 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 18. 3. 2020 do zaplacení, pohledávku v částce 10 502 Kč a dále úrok ve výši 93,66 % ročně z částky 21 699,33 Kč od 18. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 52 293 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 24. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 23 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 24. 9. 2019. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 146,41 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 759 Kč, splatných vždy k 11. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopadem 2019, a to dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě těchto údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil jen 2 splátky, dne 14. 10. 2019 částku 2 760 Kč a dne 21. 10. 2019 částku 2 800 Kč, tedy celkem 5 560 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 998 Kč (smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, v tomto případě u splátky [číslo]), a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši 400 Kč (náhrada 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, v tomto případě u splátky [číslo]). Nárok na smluvní pokutu a náhradu nákladů je splatný ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo následně automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 11. 1. 2020. K datu 16. 3. 2020 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 18. 3. 2020 až do úplného zaplacení. Žalovaný nadále dluží žalobkyni novou jistinu úvěru ve výši 26 563,29 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, v tomto případě žalobkyně nárokuje smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby ve výši 10 502 Kč, dále úrok z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru 21 699,33 Kč, a to v nominální úrokové sazbě 93,66 % ročně, a dále úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 676 Kč (dvě splátky po 338 Kč, zahrnuté do splátek úvěru [číslo]). Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Z nové jistiny úvěru, smluvní pokuty a úhrady za pojištění v celkové výši 28 637 Kč žalobkyně nárokuje také zákonný úrok z prodlení. Výše úroku je limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný dle smlouvy zaplatit, tedy na 52 293 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud ve věci provedl důkaz předloženými listinami a zjistil z nich skutečnosti, které plně odpovídají skutkovým tvrzením žalobkyně, o nichž ostatně nebylo sporu. Nárok žalobkyně je ovšem důvodný jen částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud se z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda je uvedená smlouva platná. Při tom soud přihlédl k částce 23 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta, a částce 49 662 Kč, kterou se žalovaný zavázal celkem splatit v 18 měsíčních splátkách při nominální úrokové sazbě 93,66 % ročně. Smlouva o úvěru za daných podmínek je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z. Úrok je pojmovým znakem smlouvy o úvěru, úrok ovšem musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad ARAD evidovaných Českou národní bankou v období září 2019 činila 8,44 % ročně, pak sazba 93,66 % ročně představuje více než jedenáctinásobek (!) obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zcela zjevně nemravné a drakonické, což dále podtrhují nemalé smluvní sankce v podobě smluvních pokut. 4. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal (23 000 Kč) a dosud nesplatil (dosud zaplaceno 5 560 Kč), což je suma 17 440 Kč. V tomto rozsahu je žalovaná částka důvodná, ve zbývajícím rozsahu nikoliv. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě na základě předžalobní upomínky. Nejpozději dne 18. 3. 2020 se proto žalovaný dostal do prodlení a je tak povinen uhradit žalobkyni též úrok z prodlení z přiznané částky, a to dle ust. § 1970 o. z. V uvedeném rozsahu soud žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou. 5. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, když neúspěch žalobkyně převyšuje její úspěch. Žalovanému však náklady řízení nevznikly, neboť v řízení byl nečinný, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.