17 C 13/2022-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 721,11 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 9. 3. 2007 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v částce 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 136 Kč. Celkovou částku 27 136 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou 53 týdenních splátek po 512 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 3. 2008. Žalovaný však přestal pravidelné týdenní splátky splácet a poslední splátku uhradil dne 12. 10. 2012. Ke dni 5. 3. 2013 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 3 314,27 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 2 306,73 Kč Celkem žalovaný uhradil částku 21 515 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 314,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 492,05 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně dále uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce ze dne 21. 5. 2007, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Uvedené peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 18 656 Kč formou 53 týdenních splátek po 352 Kč Poslední splátka byla stanovena na 26. 5. 2008. Žalovaný však přestal pravidelné týdenní splátky hradit a poslední splátku uhradil dne 19. 5. 2009. Ke dni 5. 3. 2013 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 9 406,84 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 6 547,16 Kč. Po tomto datu žalovaným nebylo nic uhrazeno, celkem žalovaný uhradil částku 2 702 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 406,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 270,54 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 9 406,84 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřeli dvě smlouvy o půjčce, první dne 9. 3. 2007, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 16 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 53 týdenních splátkách po 512 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 136 Kč. Žalovaný uhradil částku 21 515 Kč. Druhá smlouva o půjčce byla uzavřena dne 21. 5. 2007 a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka 11 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 53 týdenních splátkách po 352 Kč. Žalovaný uhradil částku 2 702 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v březnu a květnu 2007 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci od 1 do 5 let činily průměrně 12,90 % a 12,86 % ročně. 4. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ") účinného v době uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. 5. Podle § 451 ObčZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 6. Podle § 457 ObčZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 7. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 8 298 Kč, představující dlužnou jistinu po zohlednění plateb žalovaného pouze na jistinu. Žalovaný totiž neuzavřel s právním předchůdcem žalobkyně platně smlouvy o půjčce v souladu s § 657 a násl. ObčZ, jelikož esenciální součástí úplatné smlouvy o půjčce je dohoda o úroku, která však byla shledána neplatnou. Souhrnný poplatek sjednaný ve smlouvách, odpovídající ročnímu úroku více než 68 %, shledal soud neplatným. Takto žalobkyní požadovaný nárok zastírá nepřiměřené úročení půjčených peněz a není poplatkem v pravém slova smyslu, kterým by bylo placeno za poskytnutou službu, ale supluje smysl a účel úroku, kterým je generovat zisk z poskytnutých peněz. Bylo-li ujednání o výši úroku z půjčky shledáno neplatným, je i smlouva o půjčce neplatná, jelikož dohoda o úroku je neoddělitelnou součástí úplatné smlouvy o půjčce. Bez platnosti takového ujednání nemůže být platná ani samotná smlouva o půjčce. Žalovaný převzal v hotovosti částku 11 000 Kč, které nevrátil a na úkor právního předchůdce žalobkyně, který platně pohledávku postoupil žalobkyni, se tak bezdůvodně obohatil ve smyslu § 451 ObčZ a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat podle § 457 ObčZ. Žalovanému byly rovněž poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, nicméně z tvrzení žalobkyně i z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný v tomto případě celé bezdůvodné obohacení již vrátil. Soud proto žalobě vyhověl v části odpovídající dlužné jistině ve výši 8 298 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s § 517 ObčZ ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. V částce 1 108,84 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl po započtení plateb žalovaného pouze na jistinu pohledávky bezdůvodného obohacení ve výši 11 000 Kč, a s částí kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 949,93 Kč nezbylo soudu než žalobu zamítnout, stejně tak jako v částce 6 806,27 Kč s příslušenstvím, představující jistinu a kapitalizovaný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení ve výši 16 000 Kč, které bylo žalovaným v plné výši vráceno. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož úspěch obou účastníků je téměř shodný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.