17 C 153/2022-39 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 763 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] s objemem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 neměl v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Žalobkyně tyto údaje zjistila z centrálního registru vozidel, a to zákonným postupem podle § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá ze základu příspěvku v částce 6 815 Kč za prvé období a v částce 3 948 Kč za druhé období (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 145 dní, resp. počtem 84 dnů nepojištěného období) a nákladů na jeho uplatnění v obou případech po 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 téhož zákona. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku a jeho splatnost nastala v prvém případě dne [datum] a ve druhém případě dne [datum]. 2 Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že není majitelem předmětného vozidla již 8 let, jelikož vozidlo bylo ekologicky zlikvidováno městskou policií. Na výzvu soudu, aby svá tvrzení prokázal, již reagoval. 3 Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o.s.ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 4 Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisy ze dne [datum] a [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do 60 dnů od doručení dopisu podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve výši 6 815 Kč a 3 948 Kč, a to za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] (tj. 145 dní a 84 dní po 47 Kč/den) a nákladů na uplatnění v každém z těchto případů ve výši 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaného vozidla a toto vozidlo nemělo v příslušném období uzavřeno povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. 5 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 47 Kč denně, tedy 10 763 Kč za 229 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění v obou případech po 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky. Žalobě bylo vyhověno též v části týkající se dalšího příslušenství dlužné částky, a to úroku z prodlení, neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku a odpovídajících nákladů ve stanovené lhůtě dostal do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6 K obraně žalovaného, že není majitelem předmětného vozidla, které mělo být zlikvidováno, je třeba uvést, že podle zprávy [stát. instituce], žalovaný byl v období od [datum] do [datum] evidován jako vlastník a provozovatel předmětného silničního vozidla a nechal-li skutečně vozidlo zlikvidovat, což přes výzvu soudu neprokázal, nesplnil si svou zákonnou povinnost a nenechal ukončit svou evidenci vlastníka a provozovatele předmětného vozidla v příslušné evidenci. 7 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.