17 C 233/2022-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 69 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum], na jejímž základě byl poskytnut kontokorentní úvěr žalované ve výši 69 000 Kč se smluveným úrokem 21,9 %. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr platit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr nesplácela, a proto předchůdkyně žalobkyně přistoupila [datum] k zesplatnění dluhu. Na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaná částka sestává z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 69 000 Kč, kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] ve výši 8 646,19 Kč, smluveného úroku ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení listiny za totéž období. Přes písemnou výzvu k plnění žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádně doručeny na adresu trvalého pobytu. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr až do výše 69 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně. Podle výpisu z účtu dlužila žalovaná ke dni [datum] na úvěrovém účtu 69 000 Kč. [příjmení] dopisem ze dne [datum] prohlásila okamžitou splatnost úvěru a vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu, a to z důvodu opakovaného porušování smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Soud po provedeném právním hodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaná platně uzavřela s předchůdkyní žalobkyně v souladu s § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Své povinnosti zakotvené nejen ve smlouvě, ale i v § 2399 odst. 1 o. z., žalovaná porušila, neboť nesplácela úvěr, načež byl celý úvěr zesplatněn. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni platně postoupena smlouvou. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit, a to spolu se smluvním úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž k plnění byla žalované určena lhůta v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náleží náklady řízení v plné výši. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 3 860 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) v souladu s § 7 a § 11 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek, zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 760 Kč, celkem 17 860,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.