17 C 258/2022-70 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 14 905,79 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 22. 6. 2010 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně i poskytování kontokorentního úvěru k tomuto účtu. V souladu se smlouvou byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 7 000 Kč. Žalovaná však porušila své smluvní závazky tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdce žalobkyně proto zrušil poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 14 905,79 Kč dne 24. 7. 2017 převedl na nově otevřený úvěrový účet a umožnil žalované debetní zůstatek hradit ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena, proto právní předchůdce žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnil a vyzval žalovanou k okamžité úhradě částky 14 905,79 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, dlužná jistina proto byla úročena sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 29 %, jak bylo sjednáno ve smluvních podmínkách. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni. Vedle dlužné jistiny žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení a rovněž 29 % úrok ročně z částky 14 905,79 Kč od 29. 11. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná dne 22. 6. 2010 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 7 000 Kč. Pro případ překročení povoleného limitu se žalovaná zavázala uhradit sankční poplatek za překročení povoleného limitu a rovněž úrok pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 28. 11. 2017 žalované zaslal oznámení o zesplatnění úvěru a vyzval jí k uhrazení částky 14 905,79 Kč Smlouvou ze dne 16. 10. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 10. 2019. 4. Dle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 5. Dle § 711 obch. zák., smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 6. Dle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 708 odst. 1 obch. zák., přičemž v souladu s § 711 obch. zák. se na tento smluvní vztah použijí ustanovení o úvěru. Na základě této smlouvy vedl právní předchůdce žalobkyně pro žalovanou běžný účet a poskytl jí úvěrový limit ve výši 7 000 Kč. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když úvěrový rámec překročila, čímž na běžném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 14 905,79 Kč. Debetní zůstatek pak právní předchůdce žalobkyně převedl na nově otevřený úvěrový účet a umožnil žalované jeho placení ve splátkách. Žalovaná debetní zůstatek ani zčásti neuhradila, pročež došlo k zesplatnění celého dluhu. Jelikož si žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti a dlužnou částku neuhradila, bylo žalobě vyhověno. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, a proto má žalobkyně právo i na úrok za dobu prodlení dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného ke dni prodlení žalované ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalované byla určena obecná třídenní lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.