17 C 27/2022-31 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 540 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 44,25 Kč z titulu neuhrazených televizních poplatků za období od září 2020 do prosince 2020. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost tyto televizní poplatky platit, ty však neuhradil ani na výzvu k plnění ze strany zástupce žalobkyně. 2 Soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařídil jednání, jelikož bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a zároveň účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. nevyjádřili svůj nesouhlas s takovýmto postupem, čímž se jejich souhlas předpokládal dle § 101 odst. 4 o.s.ř. 3 Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník, který je fyzickou osobou, která je podnikatelem, platí rozhlasový nebo televizní poplatek z každého rozhlasového nebo televizního přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním. Podle § 6 téhož zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 4 Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný je od září 2013 přihlášen jako poplatník za užívání televizního přijímače. Z výpisu detailu dluhu vyplývá, že žalovaný neuhradil předepsanou výši televizního poplatku v období od září 2020 do prosince 2020 v celkové výši 540 Kč (za každý měsíc příslušného období 135 Kč). Podle výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení tento činí 44,25 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 5 Soud po právním zhodnocení shledal žalobu důvodnou. Žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost k úhradě poplatku dle § 5 odst. 3 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a žalobkyni tak dluží 540 Kč. Za období od 16. 9. 2020 do 27. 10. 2021 mu z důvodu prodlení s placením poplatků vznikla povinnost zaplatit i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 44,25 Kč podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dluh uhradit ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 2 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.