17 C 311/2021-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 755,99 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 24. 9. 2009 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 20 900 Kč představující souhrnný poplatek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 775 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 11. 2010. Žalovaný však splátky řádně nehradil. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 8. 3. 2011 Celkem žalovaný na dlužnou částku uhradil 13 900 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 755,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 523,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17 755,99 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 24. 9. 2009 smlouvu o půjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 59 týdenních splátkách po 775 Kč a poslední splátkou ve výši 175 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 900 Kč. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 13 900 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz září 2009 činila průměrná úroková sazba při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let průměrně 13,88 % ročně. 4. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) účinného v době uzavření smlouvy smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. 5. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 11 100 Kč, představující nevrácenou část jistiny. Žalovaný neuzavřel s právním předchůdcem žalobkyně platně smlouvu o půjčce v souladu s § 657 a násl. ObčZ. Smluvený souhrnný poplatek plnil výhradně funkci sjednaného úroku, tj. odměny poskytovateli půjčky. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě určen částkou 20 900 Kč, což odpovídá úroku v roční výši 83,60 %. Jestliže obvyklá úroková sazba bank při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činila průměrně 13,88 % ročně, pak sazba 83,60 % ročně představuje víc jak šestinásobek obvyklé sazby a jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). Smlouva o půjčce za daných podmínek je proto absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 ObčZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině (poskytnutých 25 000 Kč – uhrazených 13 900 Kč). Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 ObčZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 ObčZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného. S ohledem na výše uvedené byla žaloba zamítnuta ohledně částky 6 655,99 Kč, částky 8 260,11 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 655,99 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož úspěch obou účastníků je téměř shodný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.