17 C 314/2021-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 5. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění, na níž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 360 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, uhradila pouze částku 3 300 Kč. Po započtení uhrazené částky na úroky a další poplatky sestává dlužná částka z jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku ve výši 548 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 312 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 5 200 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala pouze uhrazení nesplacené jistiny s příslušenstvím v podobě smluvního úroku ve výši 19 % a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne 5. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla poskytnuta žalované částka 15 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v říjnu 2019 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,41 % ročně. Z žalobkyní předložené tabulky vyplývá, že žalovaná uhradila na pohledávku ve 3 splátkách celkem částku 3 300 Kč, která byla započtena na úrok, poplatek za životní pojištění a poplatek za hotovostní inkaso. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně platně smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 a násl. OZ. Soud posoudil ujednání o administrativním poplatku jako ujednání, které slouží k pokrytí nákladů poskytovatele úvěru, nicméně takové náklady by měly být saturovány ze smluveného úroku, jehož hlavní funkcí je generování zisku, z něhož náklady poskytovatele mají být hrazeny. Při posuzování platnosti sjednaného úroku tak soud posuzoval výši ujednaného úroku společně s výší administrativního poplatku a dospěl k závěru, že takto dojednaná odměna za poskytnutí peněz nijak nepřiměřeně nepřesahuje průměrné úrokové sazby a byla sjednána platně. Žalovaná porušila podmínky smlouvy a přestala pravidelné splátky hradit a nesplnila tak svou smluvní povinnost vrátit v dohodnutých termínech poskytnuté peníze, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit dlužnou jistinu spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku z této jistiny a zákonného úroku z prodlení z jistiny v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalované tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 7 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.