17 C 353/2021-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 793,62 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 25. 1. 2007 smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 6 264 Kč, představující souhrnný poplatek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 288 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 1. 2008. Žalovaný však žádnou ze splátek nehradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Právní předchůdce žalobkyně dále s žalovaným uzavřel dne 3. 11. 2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 7 188 Kč, představující souhrnný poplatek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 39 týdenních splátkách po 492 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 8. 2007. Žalovaný však splátky řádně nehradil, poslední splátka byla uhrazena dne 28. 8. 2007 Celkem žalovaný na dlužnou částku uhradil 9 924 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalobkyně po žalovaném požadovala dlužnou jistinu ve výši 9 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 705,72 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9000 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 9000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 9000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Dále pak požadovala dlužnou jistinu ve výši 5 793,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 930,83 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 793,62 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 793,62 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 793,62 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dvě smlouvy o půjčce, první dne 25. 1. 2007, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 9 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 53 týdenních splátkách po 288 Kč spolu s poplatkem ve výši 6 264 Kč. Žalovaný neuhradil tuto půjčku ani částečně. Dále žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 3. 11. 2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 39 měsíčních splátkách po 492 Kč spolu s poplatkem ve výši 7 188 Kč. Žalovaný uhradil podle tabulky předložené žalobkyní částku 9 924 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v lednu 2007 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci od 1 do 5 let činily průměrně 13,51 % ročně a s fixací do 1 roku v listopadu 2006 pak 11,91 %. 4. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ") účinného v době uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. 5. Podle § 451 ObčZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 6. Podle § 457 ObčZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 7. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částky 9 000 Kč a 2 076 Kč, představující dlužné jistiny po zohlednění plateb žalovaného pouze na jistinu. Žalovaný totiž neuzavřel s právním předchůdcem žalobkyně platně smlouvy o půjčce v souladu s § 657 a násl. ObčZ, jelikož esenciální součástí úplatné smlouvy o půjčce je dohoda o úroku, která však byla shledána neplatnou. Souhrnný poplatek sjednaný ve smlouvách, odpovídající ročnímu úroku více než 68 %, shledal soud neplatným. Takto žalobkyní požadovaný nárok zastírá nepřiměřené úročení půjčených peněz a není poplatkem v pravém slova smyslu, kterým by bylo placeno za poskytnutou službu, ale supluje smysl a účel úroku, kterým je generovat zisk z poskytnutých peněz. Bylo-li ujednání o výši úroku z půjčky shledáno neplatným, je i smlouva o půjčce neplatná, jelikož dohoda o úroku je neoddělitelnou součástí úplatné smlouvy o půjčce. Bez platnosti takového ujednání nemůže být platná ani samotná smlouva o půjčce. Žalovaný převzal v hotovosti částku 9 000 Kč, kterou nevrátil a na úkor právního předchůdce žalobkyně, který platně pohledávku postoupil žalobkyni, se tak bezdůvodně obohatil ve smyslu § 451 ObčZ a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat podle § 457 ObčZ. Žalovanému byly rovněž poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, avšak z tvrzení žalobkyně i z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný v tomto případě bezdůvodné obohacení v částce 9 924 Kč již vrátil a proto mu na tomto závazku zbývá uhradit částku 2 076 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v části odpovídající dlužným jistinám v celkové výši 11 076 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s § 517 ObčZ ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. V částce 3 717,62 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl po započtení plateb žalovaného pouze na jistinu pohledávky bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč, a s částí kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14 308,26 Kč nezbylo soudu než žalobu zamítnout. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 24 074,27 Kč a neúspěšná v částce 18 586,27 Kč, byla úspěšná v rozsahu 56,43 % a neúspěšná v rozsahu 43,57 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,86 %, tedy v částce 289,60 Kč. Podle § 149 odst. 1