17 C 362/2021-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 375 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 29. 8. 2007 smlouvu o půjčce, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Uvedené peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem ve výši 6 400 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 16 400 Kč formou 40 týdenních splátek po 410 Kč Poslední splátka byla stanovena na 4. 6. 2008. Žalovaný však přestal pravidelné měsíční splátky hradit a poslední splátku uhradil dne 25. 9. 2007. Ke dni 29. 4. 2008 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 9 375 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 6 200 Kč. Po tomto datu bylo žalovaným ještě částečně hrazeno částkou 200 Kč, celkem žalovaný na pohledávku zaplatil 1 025 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 375 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 7. 5. 2008 do 18. 12. 2020, a zákonného úroku z prodlení z částky 9 375 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 29. 8. 2007 smlouvu o půjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve 40 týdenních splátkách po 410 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 400 Kč. Žalovaný uhradil částku 1 025 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2007 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci do jednoho roku činily průměrně 12,46 % ročně. 4. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ") účinného v době uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. 5. Podle § 451 ObčZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 6. Podle § 457 ObčZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 7. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 8 975 Kč, představující dlužnou jistinu po zohlednění plateb žalovaného pouze na jistinu. Žalovaný totiž neuzavřel s právním předchůdcem žalobkyně platně smlouvu o půjčce v souladu s § 657 a násl. ObčZ, jelikož esenciální součástí úplatné smlouvy o půjčce je dohoda o úroku, která však byla shledána neplatnou. Souhrnný poplatek sjednaný ve smlouvě, odpovídající ročnímu úroku více než 83 %, shledal soud neplatným. Takto žalobkyní požadovaný nárok zastírá nepřiměřené úročení půjčených peněz a není poplatkem v pravém slova smyslu, kterým by bylo placeno za poskytnutou službu, ale supluje smysl a účel úroku, kterým je generovat zisk z poskytnutých peněz. Bylo-li ujednání o výši úroku z půjčky shledáno neplatným, je i smlouva o půjčce neplatná, jelikož dohoda o úroku je neoddělitelnou součástí úplatné smlouvy o půjčce. Bez platnosti takového ujednání nemůže být platná ani samotná smlouva o půjčce. Žalovaný převzal v hotovosti částku 10 000 Kč, které nevrátil a na úkor právního předchůdce žalobkyně, který platně pohledávku postoupil žalobkyni, se tak bezdůvodně obohatil ve smyslu § 451 ObčZ a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat podle § 457 ObčZ. Soud proto žalobě vyhověl v části odpovídající dlužné jistině včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s § 517 ObčZ ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. V částce 400 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl po započtení plateb žalovaného pouze na jistinu pohledávky, a s částí kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 581,46 Kč nezbylo soudu než žalobu zamítnout. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a vyměřeným soudním poplatkem 400 Kč. V případě plného úspěch by tak žalobkyně měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná pouze v rozsahu 71,86 % a neúspěšná v rozsahu 28,14 %, po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 43,72 %, tedy v částce 650,99 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.