17 C 63/2022-43 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23.272 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] s objemem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 neměl v období od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019, od 1. 11. 2019 do 31. 3. 2020 a od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Žalobkyně tyto údaje zjistila z centrálního registru vozidel, a to zákonným postupem podle § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá ze základu příspěvku v částce 8.037 Kč za prvé období, v částce 7.144 Kč za druhé období a v částce 7.191 Kč za třetí období (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 171 dní, resp. 152 dní, resp. 153 dní nepojištěných období) a nákladů na jeho uplatnění ve všech třech případech po 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 téhož zákona. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku a jeho splatnost nastala v prvém případě dne 16. 3. 2020, ve druhém případě dne 23. 11. 2020 a v posledním případě dne 15. 2. 2021. 2 Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o.s.ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 3 Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisy ze dne 30. 1. 2020, 9. 9. 2020 a 2. 12. 2020 k úhradě zákonných příspěvků nepojištěného vozidla do 60 dnů od doručení dopisu podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 8.037 Kč, resp. 7.144 Kč, resp. 7.191 Kč, a to za období od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019, resp. od 1. 11. 2019 do 31. 3. 2020, resp. od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2020 (tj. za 171 dní, resp. 152 dní, resp. 153 dní po 47 Kč/den), nákladů na uplatnění v každém z těchto případů ve výši 300 Kč. Současně žalobkyně v tomto dopise informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaného vozidla a toto vozidlo nemělo v příslušném období uzavřeno povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. 4 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 47 Kč denně, tedy 22.372 Kč za 476 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve všech třech případech po 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky. Žalobě bylo vyhověno též v části týkající se příslušenství dlužné částky, neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku a odpovídajících nákladů ve stanovené lhůtě dostal do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně má právo na náhradu zákonného úroku z prodlení i přiznaných nákladů na uplatnění pohledávky, které jsou v souladu s § 513 občanského zákoníku příslušenstvím hlavní pohledávky, tedy neuhrazeného příspěvku, a nic tak nebrání, aby žalobkyně požadovala příslušenství z takovéhoto příslušenství, jelikož se jedná o náklad v paušální formě, který žalobkyně vynaložila a stal se tak splatným a žalovaný je v prodlení s jeho úhradou. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 5 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 931 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.