17 C 98/2021-104 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 65 951 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 21. 5. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 79 587,92 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne 9. 8. 2020. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. [právnická osoba] pohledávku za žalovanou převedla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 49 818,18 Kč, úroku ve výši 15 383,12 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 49 818,18 Kč od 10. 8. 2020 do zaplacení. Dopisem ze dne 27. 10. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, ta však na výzvu nereagovala a dluh neuhradila. Žalobkyně dále uvedla, že v případě posouzení úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné požaduje nárokovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Podáním ze dne 30. 6. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 132,82 Kč od 10. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela v březnu 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem ve výši 35 000 Kč a v květnu 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč. Žalovaná uvedla, že právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 125 526 Kč. Žalovaná má za to, že je třeba přezkoumat mravnost nárokovaných poplatků, které sestávají ze smluvních pokut, poplatku za čerpání úvěru, náhrad účelně vynaložených nákladů a měsíční úrokové sazby. 3. K podání žalované žalobkyně pouze uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo plnění rozloženo do přiměřených splátek, jejichž výši žalobkyně ponechá na uvážení soudu, s tím, splátky budou žalované povoleny pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jedné z nich. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a původní věřitel, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 21. 5. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Ve smlouvě strany sjednaly úrokovou sazby ve výši 8,5 % měsíčně a dále pak poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Úvěr společně s úroky a poplatkem za čerpání se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru, resp. alespoň ve výši 1 000 Kč. V čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy si strany ujednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Žalovaná byla rovněž dle smlouvy povinna zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Byť smlouva nebyla fyzicky žalovanou podepsána, soud nemá pochybnosti o to, že byla žalovanou uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaná její obsah stvrdila a poskytla věřiteli své osobní údaje jak je zřejmé z Loan application info i smlouvy samotné. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně odeslal žalované ve 25 platbách od 5. 3. 2017 do 15. 3. 2020 celkem částku 79 587,92 Kč z toho částku 23 958,52 Kč do data uzavření předmětné smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v květnu 2018 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,23 % ročně. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 10. 2020, byla žalovaná vyzvána k zaplacení svého dluhu ve lhůtě 3 dnů. Z výpisů z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná za období od 3. 1. 2018 do 23. 4. 2020 zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 125 526 Kč, žalobkyně toto vyjádření žalované nijak nesporovala, ačkoliv byla soudem vyzvána, aby se k němu vyjádřila. 5. Podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského řádu soudního, žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 6. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí v případech neuvedených v odstavcích 1 a 2 výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a pro účely § 89a exekučního řádu 300 Kč za každý úkon. 9. S ohledem na podání žalobkyně ze dne 30. 6. 2021, v němž vzala žalobu částečně zpět, soud výrokem I. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. 10. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 OZ, jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaná, která vystupovala jako spotřebitel, uzavřela smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalované, která byla při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005, a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok více než dvanáctkrát převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což je již za hranou, kterou vymezil ve své judikatuře Nejvyšší soud. Navíc poskytovatel úvěru závazek zatížený nepřiměřeně vysokým úrokem ještě utvrdil ujednáním o smluvních pokutách. To vše v souhrnu lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Žalobkyni se podařilo prokázat, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl peněžní prostředky minimálně ve výši 79 587,92 Kč, z toho částku 23 958,52 Kč poskytl do data uzavření předmětné smlouvy ze dne 21. 5. 2018, vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala vznik jiné smlouvy, soud posoudil v této části nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Bylo tedy prokázáno, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržela plnění bez právního důvodu i s ohledem na neplatnost smlouvy (resp. neexistenci smlouvy v případě poskytnutí prostředků ve výši 23 958,52 Kč) a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ tak byla povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit. Žalovaná toto bezdůvodné obohacení následně úhradami v období od 3. 1. 2018 do 23. 4. 2020 ve prospěch účtu právního předchůdce žalobkyně splatila, neboť těmito úhradami právnímu předchůdci zaplatila minimálně stejnou částku, která jí byla ze strany právního předchůdce poskytnuta. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo než nárok žalobkyně v celém rozsahu zamítnout. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalované náleží náklady řízení, které tvoří 2 úkony nezastoupeného účastníka (odpor ze dne 15. 3. 2021 doplněný podáním doručným soudu dne 12. 4. 2021 a podání prohlášení o osobních poměrech doručené soudu dne 26. 7. 2021) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za každý z těchto dvou úkonů. Celkem tedy žalované náleží náhrada nákladů řízení v částce 600 Kč.