20 C 131/2022-137 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 3. 2022 a doplněnou podáním ze dne 5. 8. 2022 domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 120,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] uzavřel dne 18. 7. 2017 s žalovaným [příjmení] smlouvu o finančních službách a Přílohu k rámcové smlouvě o finančních službách k účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen osobním účet. Následně právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 4. 9. 2018 Smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOP“). Dále žalovaný uzavřel dne 26. 10. 2018 Dodatek ke Smlouvě o kontokorentním úvěru (dále jen„ Dodatek ke Smlouvě o úvěru“), na základě kterého byl žalovanému navýšen limit na kartovém účtu do výše 50 000 Kč. Dle čl. 3 bodu 3.1 Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal splatit právnímu předchůdci žalobce celou výši kontokorentu včetně úroku a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Při splacení kontokorentu ve stanovené lhůtě, popř. před danou lhůtou, byl žalovaný oprávněn opětovně čerpat sjednaný kontokorent. V souladu s čl. 3 bodem 3.1 Smlouvy o úvěru byl žalovaný oprávněn čerpat kontokorent průběžně a současně se zavázal nepřekročit sjednanou výši. Žalovaný byl povinen dle čl. 4 bodu 4.2 Smlouvy o úvěru hradit právnímu předchůdci žalobce ceny za služby spojené s vedením Kontokorentu podle podmínek stanovených [právnická osoba], pro bankovní obchody platným v den provedené zpoplatňovaného úkonu. Dle čl. 3 bodu 3.3 Smlouvy o úvěru byl žalovaný při prodlení s úhradou úvěru nebo jiného dluhu z předmětné smlouvy o úvěru povinen hradit úrok z prodlení z nesplacené částky, dále smluvní pokutu a náklady spojené s případným vymáháním úvěru. V souladu s čl. 3 bodem 3.1 písm. c) Smlouvy o úvěru se úroky a ceny započítávají do sjednané výše kontokorentu (jsou připisovány k jistině). Žalovaný dne 13. 1. 2021 překročil kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč o 2 434,38 Kč tím, že k tíži účtu byla zaúčtována úhrada exekuce ve výši 22 092,00 Kč v souladu s čl. 9 VOP. Dále mu byly k tíži účtu zaúčtovány v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] a aktuálními Ceníky poplatky v celkové výši 447 Kč a debetní úrok ve výši 2 238,66 Kč Celkem tedy nepovolený debetní zůstatek na osobním účtu žalovaného činil ke dni převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků (tj. k 1. 5. 2021) částku ve výši 55 120,04 Kč (50 000 Kč + 2 434,38 Kč + 447,00 Kč + 2 238,66 Kč). Současně žalobkyně v podání ze dne 5. 8. 2022 sdělila, že po zvážení všech okolností případu bere svou žalobu částečně zpět co do rozdílu ve výši 10,65 % mezi úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení (tj. 18,90 % - 8,25 % = 10,65 %) na úroku z úvěru běžícím z částky 55 120,04 Kč za dobu od 2. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že tedy nyní požaduje úrok z úvěru z částky 55 120,04 Kč za dobu od 2. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 651,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 185,35 Kč a úroku z prodlení z částky 55 120,04 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě se účastníci na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne 18. 7. 2017 mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli Rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které se banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal hradit ceny uvedené v ceníku a dodržovat Všeobecné obchodní podmínky banky (Rámcová smlouva o finančních službách). Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 4. 9. 2018 soud zjistil, že banka ujednala s žalovaným možnost povoleného přečerpání zůstatku na jeho účtu až do částky 5 000 Kč s tím, že umožní žalovanému provádět platby nebo vybírat hotovost z účtu až do sjednané výše i v případě, že na účtu nebudou vlastní peníze žalovaného (čl. 21). Úvěr měl být splacen nejpozději do 1 roku ode dne čerpání a úroková sazba byla sjednána na 18,9 % ročně (čl. 1). Dodatkem ke smlouvě ze dne 26. 10. 2018 strany navýšily kontokorentní úvěr až na částku 50 000 Kč. Dne 13. 1. 2021 banka na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] provedla banka srážku z účtu ve výši 22 092 Kč (exekuční příkaz a výpis z účtu). Ke dni 2. 5. 2021 banka zesplatnila celý úvěr a převedla na evidenční účet pohledávek z důvodu nepovoleného debetu (výzva ze dne 3. 5. 2021 a výpis z účtu za leden 2021). Aktivní legitimace žalobkyně je doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2021, přílohou k postupní smlouvě, dohodou o úplatě ze dne 31. 8. 2021. Žalovanému bylo dopisem ze dne 17. 9. 2021 oznámeno postoupení pohledávky. Výše a skladba dlužné částky vyplývá z výpisů z účtu žalovaného a podkladů pro soudní řízení Předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2022 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. <i>5. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 303 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu lze nařídit ohledně pohledávky povinného z účtu vedeného v jakékoliv měně u peněžního ústavu působícího v tuzemsku, nestanoví-li zákon jinak.</i> <i>9. Podle § 307 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. Byl-li výkon rozhodnutí nařízen na více účtů povinného, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí z jednotlivých účtů podle pořadí uvedeného v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako převážně důvodný. Poskytnutý úvěr byl zesplatně a převeden na evidenční účet dne 1. 5. 2021. K tomuto dni žalovaný dlužil předchůdci žalobkyně částku 55 120,04 Kč s příslušenstvím. Tato částka se přitom skládala z částky 33 028,04 Kč představující poskytnutý úvěr včetně přirostlého příslušenství (poplatků 447 Kč a úroku 2 238,66 Kč) a z částky 22 092 Kč představující exekuční srážku provedenou dne 13. 1. 2021. Tato srážka však byla předchůdcem žalobkyně provedena v rozporu s ust. § 303 a následující o.s.ř., jelikož není možné na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu provést faktický čerpání úvěru. Tímto způsobem lze postihnout pouze kladný zůstatek na účtu. Tímto způsobem lze teoreticky akceptovat exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky ve smyslu § 312 a následující o.s.ř. K tomu ale v uvedeném případě nedošlo. Jelikož předchůdce žalobkyně neoprávněně na vrub účtu žalovaného pr