20 C 260/2021-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 13. 8. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 190 Kč s příslušenstvím. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 19. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 9 090 Kč sestávající se z jistiny ve výši 5 000 Kč a souhrnného poplatku 4 090 Kč, podle které měl žalovaný splácet týdně 152 Kč se splatností první splátky do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením jakékoliv splátky bylo mezi účastníky sjednáno, že se stává splatný celý zbylý dluh v termínu splatnosti další týdenní splátky. Žalovaný hradil nepravidelně a na dlužnou částku uhradil částku ve výši 2 900 Kč, když s ohledem na výši týdenní splátky se stal celý dluh splatný ke dni 12. 6. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 19. 4. 2019 mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, když na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázala spolu s poplatkem ve výši 4 090 Kč, tedy celkem částku 9 090 Kč, vrátit žalobkyni zpět v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 152 Kč se splatností první splátky od 26. 4. 2019. Z interní listiny žalobkyně soud zjistil, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil 2 900 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. <i>5. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>7. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 1958 odst. 2 obč. zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> 11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 5 000 Kč a vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 4 090 Kč. I když tato částka byla formálně rozdělena na položku úrok 990 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 1 500 a poplatek za hotovostní inkaso 1 600 Kč, tak sjednána byla úroková sazba 70,89 % ročně, což odpovídá právě částce 4 090 Kč, proto celá tato částka je soudem považována za úrok. Podle soudu se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v dubnu 2019 činila 9,83 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ode dne 21. 4. 2021, tedy ode dne, kdy marně uplynula sedmidenní lhůta k plnění stanovená žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 8. 4. 2021. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.