21 C 205/2022-172 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou původně podanou dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 035 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 40 měsíčních splátkách ve výši 1 795,56, počínaje dnem [datum]. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 17,1 % ročně. Právní předchůdce svůj závazek splnil, když dne [datum] žalované úvěr poskytl, a to bezhotovostní formou na bankovní účet žalované. Žalovaná následně nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, a právní předchůdce žalobkyně proto využil svého práva a prohlásil úvěr ke dni [datum] za splatný v celé výši. Součástí žalované částky je i částka 1 035 Kč, která představuje smluvní poplatky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná na svůj dluh následně ani přes předžalobní výzvu neuhradila ničeho. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň-město, jako soudu místně příslušnému, u kterého je nadále vedena pod sp. zn. [spisová značka]. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě souhlasila žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila, a soud proto předpokládal její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě předložených listinných důkazů a obsahu spisu. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka ze dne [datum], jejíž součásti jsou Všeobecné produktové podmínky, soud zjistil, právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tento vrátit včetně smluvního úroku a případných poplatků formou pravidelných 40 měsíčních splátek. Úroková sazba byla sjednaná ve výši 17,10 % ročně, RPSN ve výši 20,50 %. Žalovaná svým podpisem současně přistoupila k rámcové pojistné smlouvě č. [anonymizováno] [číslo], uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a [právnická osoba] a zavázala se spolu se splátkou úvěru hradit i pojištění ve výši 147 Kč. Z výpisu z bankovního účtu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná úvěr čerpala v plné výši. Z předložených výpisů z úvěrového účtu, z platební historie a z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná nehradila předepsané splátky, včetně úhrad za pojištění, řádně a včas. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý úvěr za splatný ke dni [datum], za což vyúčtoval žalované poplatek ve výši 300 Kč a současně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně její přílohy [číslo] bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], včetně podacího archu k této, vzal soud za zjištěné, že žalobkyně žalovanou vyzvala k dobrovolnému splnění dluhu. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 50 000 Kč prostřednictvím svého bankovního účtu, a které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 17,10 % ročně formou měsíčních splátek. Žalovaná současně přistoupila k pojistné smlouvě uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a pojišťovnou [právnická osoba] a zavázala se hradit pojistné ve výši 147 Kč měsíčně. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když nehradila řádně a včas předepsané měsíční splátky, včetně plateb za pojištění. Právní předchůdce žalobkyně proto celý úvěr ke dni [datum] prohlásil za splatný a žalovanou vyzval k okamžité úhradě celého dluhu. Pohledávka za žalovanou byla platně převedena na žalobkyni postupem podle § 1879 a násl. občanského zákoníku, o změnách v osobě věřitele byla žalovaná řádně informována. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované vrátit žalobkyni částku 51 035 Kč, jejíž součástí jsou i platby za pojištění ve výši 735 Kč (147 Kč za celkem 5 měsíců počínaje červnem roku 2018 až do října 2018 včetně) a poplatek 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný, neboť tento poplatek si strany ujednaly ve smlouvě samé. Ohledně požadovaného příslušenství soud žalobě rovněž zcela vyhověl, neboť žalobkyně má nárok na smluvní úrok ve výši 17,10 % ročně až do zaplacení a z důvodu prodlení žalované také na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče kapitalizované výše obou úroků, respektoval soud plně žalobní návrh, resp. ujednání smlouvy, podle kterého se pro potřeby stanovení výše úroků vychází z délky kalendářního roku 360 dnů a z počtu 30 kalendářních dnů v každém měsíci. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 152 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů jako nezastoupenému účastníkovi, neboť zastoupení advokátem v dané věci považuje za neúčelné. Nelze totiž odhlédnout od faktu, že dle údajů zapsaných v obchodním rejstříku je členem dozorčí rady žalobkyně její právní zástupce, advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], působící v advokátní kanceláři [právnická osoba] (zjištěno dle vyhledávače advokátů na webových stránkách ČAK). Statutárním orgánem žalobkyně je navíc [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátka působící dle údajů ČAK rovněž v advokátní kanceláři [právnická osoba] Platí přitom, že v řízení úspěšný účastník má nárok toliko na náhradu nákladů, které účelně vynaložil k bránění a uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. K dané otázce se opakovaně vyjadřoval i Ústavní soud, kdy v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4012/18 mimo jiné uvádí, že zákon tímto způsobem zakotvuje institut účelnosti vynaložených nákladů, jenž slouží jako formální záštita před zneužitím práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1942/12 ze dne 26. listopadu 2013 (N 198/71 SbNU 353)). Toto pravidlo se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (tj. odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Z hlediska těchto nákladů je přitom nutno zkoumat jednak samotnou nezbytnost právního zastoupení (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. října 2008 (N 167/51 SbNU 65), sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. července 2012 (N 132/66 SbNU 61), sp. zn. IV. ÚS 474/13 ze dne 16. prosince 2014 (N 229/75 SbNU 557), sp. zn. II. ÚS 1333/14 ze dne 18. února 2015 (N 36/76 SbNU 503) či sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne 12. dubna 2016 (N 62/81 SbNU 81)), a jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby (srov. nález sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. října 2013 (N 171/71 SbNU 35)). Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal, že zastoupení žalobkyně advokátem nebylo nezbytné a mělo toliko účelově navyšovat náklady řízení a tedy zisk žalobkyně. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 552 Kč a