21 C 223/2022-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 37 750 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný z níže uvedeného vozidla neuhradil povinné ručení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, kdy žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a z potvrzení [stát. instituce] ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl a je dosud veden v registru silničních vozidel jako provozovatel motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu [anonymizováno], a to v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum]. Uvedenými výzvami vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ČKP, a to v sazbě 86 Kč denně za výše uvedená období a náklady uplatnění ve výši 300 Kč za každou výzvu (4 x 300 Kč). Následně byl žalovaný upomínkami založenými ve spise upomínán k uhrazení dlužné částky. 5. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 6. Podle § 4 shora uvedeného zákona, [příjmení] tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6). 7. Podle § 2 odst. 1 písm. i), l) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč a autobus s nejvyšší povolenou hmotností do 5 000Kg včetně ve výši 155Kč. 8. Podle § 2a téže vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 9. Po právní zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu má soud nárok žalobkyně za zcela důvodný. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný byl provozovatelem shora uvedeného vozidla a to ve výše uvedených obdobích. Soud má za prokázané, že v uvedené době nebylo vozidlo žalovaného řádně pojištěno, proto s ohledem na ustanovení § 4 zák. č. 168/1999 Sb. vznikl žalobkyni nárok na zaplacení tzv. příspěvku, který je pro dané vozidlo stanoven § 2 odst. 1 písm. h), o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. shora citované. Žalobkyně doložila výzvy k zaplacení dlužné částky, adresované žalovanému, ve smyslu ustanovení § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. Po uplynutí 30 dnů ode dne doručení takové výzvy se stává splatným závazek žalovaného, jeho neuhrazením se pak žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyni tedy vznikl též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a náleží jí tak plná náhrada nákladů tohoto řízení ve výši 3 688 Kč. Tato částka spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 510 Kč, v odměně advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí, předžalobní upomínka, podání návrhu ve věci samé), celkem 1 500 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) a ve 3 paušálních náhradách po 100 Kč, celkem 300 Kč podle § 14b a. t. Náklady jsou dále zvyšovány o 21 % DPH počítané ze součtu odměny advokáta a paušálních náhrad, tedy o částku 378 Kč. 11. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., kdy tyto byly určeny jako běžné třídenní.