21 C 234/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 145 240 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalobkyně na bankovní účet dne [datum] částku 55 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou 24 měsíčních splátek po 5 866 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely žalované, což bylo výslovně ujednáno i ve smlouvě samé. Dne [datum] oznámila žalovaná žalobkyni, že využije ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, kdy tato ochranná doba trvala od [datum] do [datum]. Žalovaná však následně neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla s v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně ke dni [datum] zesplatnila celou zápůjčku. Celkem bylo ze strany žalované uhrazeno na předmětný dluh před zesplatněním 23 464 Kč, po zesplatnění pak 9 700 Kč. Žalobkyně kromě nesplacené jistiny požadovala rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 1 700 Kč za prodlení se splátkami a dále smluvní pokutu ve výši 25 800 Kč za neuhrazení dlužné částky po zesplatnění zápůjčky. Na příslušenství pohledávky požadovala žalobkyně dále zákonný úrok z prodlení a paušální částku 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k dobrovolnému splnění svého dluhu, nicméně se tak nestalo. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci konal dne [datum] jednání, k němuž se žalovaná, ač řádně předvolaná, nedostavila. Soud ovšem dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky stanovené § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a žalobu projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované. 4. Jelikož žalovaná na svoji obranu ničeho netvrdila a v řízení zaujala zcela pasivní postoj, provedl soud k důkazu pouze listinné důkazy předložené žalobkyní. Z těchto pak byl zjištěn skutkový stav zcela odpovídající žalobním tvrzením. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne [datum], včetně oznámení o schválení zápůjčky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované v postavení podnikatele finanční prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 85 784 Kč formou 24 měsíčních splátek po 5 866 Kč, což soud zjistil ze splátkového kalendáře. Vyplacení zápůjčky bylo prokázáno dokladem o vyplacení zápůjčky ze dne [datum]. Z oznámení o využití ochranné doby dle zák. č. 177/2020 Sb., ze dne [datum] a z dopisu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalované byla stanovena ochranná doby podle výše stanoveného zákona od [datum] do [datum]. Z karty klienta se stavem ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaná řádně uhradila pouze splátky dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Z téhož dokumentu dále vyplývá, že na předmětnou zápůjčku bylo následně částečně hrazeno, a to dne [datum] částkou 800 Kč, dne [datum] částkou 700 Kč, dne [datum] částkou 700 Kč, dne [datum] částkou 2 000 Kč, dne [datum] částkou 700 Kč, dne [datum] částkou 700 Kč, dne [datum] částkou 1 000 Kč, dne [datum] částkou 1 100 Kč a dne [datum] částkou 2 000 Kč. Z faktury [číslo] z faktury [číslo] vzal soud za zjištěné, že žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu za prodlení s jednotlivými splátkami, konkrétně za splátku [číslo]. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně oznámila žalované zesplatnění zápůjčky ke dni [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k dobrovolnému splnění dluhu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 9. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 o délku ochranné doby se odkládá čas plnění peněžitých dluhů úvěrovaného vůči úvěrujícímu ze smlouvy o úvěru. Podle odst. 3, písm. b) citovaného ustanovení za dobu trvání ochranné doby vzniká úvěrujícímu právo na úrok, který v případě úvěrovaného, který je podnikatelem, odpovídá úroku, který byl sjednán. 10. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., kdy, jak již z názvu smlouvy vyplývá, vystupovala žalovaná v pozici podnikatele. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svoji smluvní povinnost, když žalované poskytla úvěr ve výši 55 000 Kč, naopak žalovaná svým povinnostem nedostála, když sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalobkyni proto vzniklo nejprve právo na úhradu smluvních pokut dle článku 6.1 a), b) smlouvy a následně, po zesplatnění úvěru, právo na smluvní pokuty podle čl. 6 6 a 6.7 smlouvy. Co se týče smluvního úroku, shledal soud žalobu jako zcela po právu, neboť tato výše byla stranami ve smlouvě platně a zcela určitě sjednána. Soud se přitom sjednanou výší smluvních pokut, jakožto i výší smluvního úroku nezabýval, neboť jak již bylo uvedeno výše, žalovaná smlouvu uzavřela v postavení podnikatele, tedy profesionála vystupující v obchodním vztahu, tudíž jí nesvědčí zvýšená ochrana zakotvená v občanském zákoníku, resp. v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako je tomu v případě spotřebitele. V souvislosti s tímto soud pro úplnost uvádí, že smluvní úrok byl žalobkyni přiznán i za dobu trvání ochranné lhůty dle výše citovaného ustanovení zákona č. 177/2020 Sb., naopak platby odpovídající smluvním pokutám žalobkyni za toto období nenáleží a žalobkyně je ani nepožadovala. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku, soud žalobě vyhověl i co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy jeho běh byl v souladu s žalobním návrhem stanoven k přihlédnutím k provedeným platbám ze strany žalované po zesplatnění úvěru. Konečně soud žalobě vyhověl i co do paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 513 o. z. ve spojení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 543,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 262 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 145 240 Kč sestávající z částky 6 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 720 Kč ve výši 4 561,20 Kč. 12. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku rozhodl soud podle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., když tyto určil jako běžné třídenní.