25 C 126/2022-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil soudem uloženou vyživovací povinnost k jeho synovi, neboť syn ukončil studia a nastoupil do zaměstnání. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti k navrženému dni [datum], neboť [datum] ukončil studium a dne [datum] nastoupil do zaměstnání. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených účastníky, když oba účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. ve stanovené lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] došlo ke zvýšení výživného otce na syna (žalovaného) s účinností od [datum] na částku [částka] měsíčně. Takto stanovené výživné bylo splatné vždy do každého [anonymizováno] dne v měsíci předem k rukám matky. Dlužné výživné v částce [částka] byl otec povinen uhradit k rukám matky do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Tím zároveň došlo ke změně předchozího rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Z nesporných tvrzení účastníků a ze zprávy [obec] učení technického v [obec], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný studium ukončil dne [datum]. Žalovaný od [datum] nastoupil na pozici projektanta pozemních staveb u [právnická osoba] [anonymizováno] (nesporná tvrzení účastníků a pracovní smlouva). 5. Podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) výživné lze sjednat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Výživné na tehdy nezletilého žalovaného bylo naposledy změněno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum]. Soud má za prokázané, že studium žalovaného bylo ukončeno ke dni [datum], následně dne [datum] uzavřel pracovní smlouvu, s počátkem pracovního poměru ode dne [datum]. Žalovaný ukončil své studium a svoji přípravu na budoucí povolání, začal si sám zajišťovat obživu, od tohoto okamžiku byl tedy schopen se sám živit. Žalovaný souhlasil s návrhem žalobce na zrušení vyživovací povinnosti od výše zmíněného dne. Dle shora citovaného ustanovení § 911 NOZ je možné výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit (obdobně ohraničení vyživovací povinnosti řešilo i ust. § 85 odst. 1 zákona o rodině, dle kterého vyživovací povinnost rodičů k dětem trvala do té doby, pokud děti nebyly samy schopny se živit). Aplikace zmíněného ustanovení vyplývá z ustanovení § 3028 odst. 1, 2 NOZ. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný řádně dokončil studium, nepokračoval ve studiu jiné školy vyššího stupně, nastoupil do zaměstnání, čímž není naplněna podmínka stanovená v § 911 NOZ, že není schopen se sám živit. Z těchto důvodů soud proto podané žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému s účinností od [datum] zrušil, když vyšel z návrhu žalobce, s nímž žalovaný souhlasil, neboť k tomuto dni již byl žalovaný schopen se sám živit, a současně změnil poslední rozhodnutí, kterým bylo výživné žalobci pro tehdy nezletilého žalovaného změněno. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve sporu úspěšný žalobce, jemuž by náleželo právo na náhradu nákladů řízení, přiznání této náhrady nepožadoval.