28 C 121/2022-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 590 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník k hrazení televizních poplatků. Žalovaný tuto povinnost splnil dne 30. 6. 2016, avšak poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období od února 2019 do listopadu 2021 nehradil, a to ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejich uhrazení upomínán. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, jenž se fyzická osoba stala poplatníkem. 5. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku, ani na základě výzvy české televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 6. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný je od měsíce červen 2016 přihlášen jako poplatník za užívání televizního přijímače. Žalovanému tímto vznikla povinnost stanovená v § 7 zákona č. 348/2005 Sb., tj. platit televizní poplatek ve výši stanovené prováděcím předpisem, tedy ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný však tento poplatek počínaje od února 2019 do listopadu 2021 nehradil, což vyplývá z přehledu nezaplacených předpisů předložených žalobkyní. Žalovaný tento poplatek neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobkyně opakovaně k jeho uhrazení upomínán. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Soud proto vycházel z důkazů shora uvedených a posoudil žalobu jako zcela důvodnou, jak co do požadované jistiny, tak co do úroků z prodlení, když tento požadavek žalobkyně je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady činní částku 600 Kč a spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v paušální náhradě v paušální výši určené podle Vyhlášky č. 254/2015 za dva úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 2 vyhlášky. Soud uvádí, že náklady na právní zastoupení advokátem v předmětném sporu nebyly přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu spisové značky I. ÚS 3344/12, když soud má za to, že s ohledem na předmět sporu, když se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, je v možnostech žalobkyně pověřit k podání žaloby pracovníky právního útvaru žalobkyně tak, aby si žalobkyně činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Předáním příslušné agendy jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl a soud takto vynaložené náklady neshledává jako účelně vynaložené. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 jako by advokátem v řízení zastoupena nebyla. 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.