28 C 142/2022-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 9 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 23. 11. 2021 smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. [anonymizováno] [číslo], kdy úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč na jeho účet sjednaný ve smlouvě o úvěru a to dne 23. 11. 2021 s tím, že žalovaný se úvěr zavázal splatit jednorázově do doby splatnosti úvěru dne 18. 12. 2021, tj. do 25 dnů po odeslání finančních prostředků žalovanému. Dle smluvního ujednání je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatky dle parametrů úvěru a sazebníku. Žalovaný se tak zavázal splatit poskytnutou částku úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 950 Kč a dále poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. V případě dodržení termínu splatnosti tak měl žalovaný hradit žalobkyni částku 6 250 Kč. Žalovaný však svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr v termínu splatnosti o úvěru porušil a dostal se tak do prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, dále náhrady účelně vynaložených nákladů, které vznikly v důsledku prodlení žalovaného a smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Žalované poplatky tedy tj. náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 550 Kč jsou tvořeny: účtovaným poplatkem za SMS upomínku ve výši šestkrát 50 Kč, doporučenou písemnou upomínku ve výši 250 Kč. Závazek žalovaného se stal splatným dne 19. 12. 2021, žalovaný však peněžní prostředky dosud neuhradil. Žalobkyně tak požadovala částku 9 300 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 950 Kč, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky ve výši 2 500 Kč a poplatku ve výši 550 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů (smlouva o úvěru na podporu a rozvoje podnikání, doklad o poskytnutí úvěr, přehled SMS komunikace, přehled emailové komunikace, předžalobní výzva) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, kdy bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Z předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč se splatností 25 dní. Žalovaný uzavíral úvěr v pozici podnikatele, soud tudíž nezkoumal parametry požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že částka 5 000 Kč byla žalovanému na jeho účet poskytnuta, soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadované smluvní pokuty, když ujednání o smluvní pokutě soud shledává jako platné ujednání (§ 2048 OZ). Stejně tak soud shledal důvodným požadavek žalobkyně co do smluvního úroku z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů, když veškeré sankce tohoto typu byly přehledně vymezeny v úvěrové smlouvě (§ 1970 OZ). Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a náleží jí proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada plných účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku 1 489 Kč. Na rozdíl od žalobkyně se soud domnívá, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaných, jednotlivých částek a dat. 8. V obou případech ke splnění povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.