28 C 248/2021-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 336 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 2. 2021 na žádost žalované mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč, který byl původně splatný dne 17. 3. 2021. V souladu s čl. 5 smlouvy žalovaný prodloužil splatnost úvěru ke dni 2. 4. 2021. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného s tím, že totožnost ověřila pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný poslal z jeho bankovního účtu, dále z kopie jeho občanského průkazu s tím, že následně byl žalovaný vyzván, ať provede registrační a ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého účtu, což učinil. Žalobkyně uvedla, že ověřovací platba ve výši 1 Kč byla odeslána dříve z toho důvodu, že žalovaný s žalobkyní uzavřel v minulosti více úvěrových smluv, které řádně splatil. Ověřovací poplatek tak žalobkyně požadovala před první poskytnutou smlouvou a pak případně při každé změně bankovního účtu. Do dnešního dne žalovaný neuhradil ničeho. V souladu se smlouvou o spotřebitelském úvěru žalobkyně žalovanému doporučeně odeslala 2 upomínky, se kterými vznikly náklady na jejich odeslání, které byly stanoveny v souladu se smluvním ujednáním paušální částkou ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč. Dále žalobkyně byla nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, přičemž žalovanému byla naúčtovaná dle smluvního ujednání náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že s ohledem na to, že žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající mu ze smlouvy, byla mu naúčtována smluvní pokuta ve výši 2x 300 Kč. Dále žalobkyně požadovala poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč, který žalovaný taktéž neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 2 000 Kč s tím, že totožnost žalovaného byla ověřena pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč (výpis z účtu) a dále z kopie občanského průkazu (kopie OP). Částka 2 000 Kč byla žalovanému zaslána na jím označený účet dne 12. 2. 2021 (výpis z účtu žalobkyně). Ve smlouvě bylo sjednáno, že úvěrující je povinen poskytnout úvěrovanému úvěr do 4 pracovních dnů od uzavření smlouvy, úroková sazba byla sjednána ve výši 39 % ročně. Účastníci dále sjednali, že žalovaný uhradí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč, který je splatný společně s jistinou úvěru a úrokem. V případě, že by úvěrovaný vrátil úvěr řádně a včas, zavázala se žalobkyně poskytnout žalovanému slevu z poplatku za poskytnutí úvěru tak, že poplatek bude po slevě ve výši 496 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Mezi stranami byla taktéž sjednána možnost zažádat o prodloužení splatnosti úvěru o 15 dní, kdy poplatek za prodloužení byl sjednán ve výši 20 % jistiny úvěru. Roční % sazba nákladů na úvěr byla stanovena ve výši 832 000 % a v případě řádné splacení 1 916 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal ke dni splatnosti uhradit, tak činila 4 200 Kč nebo v případě slevy za včasné splacení částka 2 560 Kč. Mezi stranami dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Dále byl sjednán pro případ prodlení žalovaného poplatek ve výši 450 Kč za 1. upomínku k úhradě dlužné částky, poplatek ve výši 650 Kč za 2. upomínku a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhané pohledávky cestou inkasní agentury. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky (výzvy ze dne 5. 4. 2021, 22. 4. 2021 a 28. 5. 2021), žalovaný však neuhradil ničeho. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Soud v prvé řadě uvádí, že se zabýval tím, zda se s ohledem na sjednanou úrokovou sazbu v případě uzavřené smlouvy o úvěru jedná o platný právní úkon. Soud uvádí, že z obsahu smlouvy vyplynulo, že byl sjednán úrok ve výši 39 % ročně, žalovaný se současně zavázal uhradit tzv. poplatek za poskytnutí úvěru, a to ve výši 2 136 Kč, kdy bylo sjednáno, že v případě, že úvěr žalovaný vrátí řádně a včas, žalobkyně poskytne slevu z tohoto poplatku tak, že poplatek po slevě bude činit částku 496 Kč. Soud uvádí, že s přihlédnutím k výši poskytnuté částky a s ohledem na dobu, kdy měl být úvěr poskytnut (v trvání 4 dnů od uzavření úvěrové smlouvy), nelze hledět na poplatek ve výši 496 Kč jako na poplatek za poskytnutí úvěru představující odměnu a kompenzaci úvěrujícímu za povinnost úvěrujícího udržovat disponibilní zdroje, když tato povinnost ohledně shora uvedené žalobkyni nevznikla a je tak zřejmé, že žalobkyně neměla povinnost udržovat disponibilní zdroje. Soud tak poplatek ve výši 496 Kč hodnotil, že se jedná o další sjednaný úrok. Soud takto sjednané úroky posuzoval mimo jiné z pohledu ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku, kdy v případě klasického úvěru by tento shledal již jako nemravný, avšak nutné je přihlédnout k tomu, že se jedná o tzv. mikro půjčku, u níž se pro účely srovnání s úrokovými sazbami úvěru poskytovaných peněžními ústavy, nabízí srovnání s úročenými úvěry z kreditních karet, které v době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2021 činily 23,96 % ročně. Soud proto na uzavřenou smlouvu hleděl jako na smlouvu platnou a důvodným tak shledal požadavek žalobkyně co do částky 2 000 Kč představující poskytnutou jistinu úvěru a dále zaplacení úroku ve výši 496 Kč. Pokud jde o zbývající část poplatku z celkové částky 2 136 Kč, tj. částku ve výši 1 640 Kč, na tuto část poplatku soud pohlíží jako na ujednání o smluvní pokutě podle § 2048 obč. zák., vzhledem k tomu, že ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě, že žalovaný řádně a včas úvěr nesplatí, tzv. poplatek ve výši 496 Kč bude namísto toho činit částku 2 136 Kč, a to bez jakékoliv další interakce žalobkyně. Strany si dále sjednaly ve smyslu ust. § 122 odst. 1, písm. a) o spotřebitelském úvěru povinnost žalovaného zaplatit částky 450 Kč, 650 Kč a 1 500 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného. Soud však uvádí, že na tyto poplatky nehledí jako na účelně vynaložené náklady ve smyslu ust. § 122 odst. 1, písm. a) části věty za středníkem zákona o spotřebitelském úvěru, proto na ně nahlíží jako na smluvní pokutu. Další smluvní pokutu žalobkyně požadovala z titulu porušení článku 7.2 a 7.3 smlouvy ve výši 2x 300 Kč. Celková výše smluvních pokut by tak představovala částku 4 840 Kč. S přihlédnutím k ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je však nutno omezit souhrn všech uplatněných smluvních pokut součinem koeficientu 0,5, kdy celková výše spotřebitelského úvěru byla ve výši 2 000 Kč, tedy ve výši 1 000 Kč. Žalobkyni vzniklo toliko práva na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Co do zbytku soudu nezbylo než žalobu zamítnout. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, neboť nebylo prokázáno, že by žalovanému, jako procesně úspěšnějšímu účastníkovi (4,96%) nějaké náklady vznikly. 9. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.