28 C 254/2022-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 47 181,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 9. 2. 2019 [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. K uzavření smlouvy došlo v souladu s čl. 1 odst. 2 Podmínek akceptací žádosti ze strany žalobkyně prostřednictvím prodejce. Úvěr byl poskytnut ve výši 155 043 Kč a tato částka byla dne 15. 2. 2019 převedena na účet prodejce. Účastníci se smluvně dohodli, že žalovaný má povinnost čerpanou částku splácet v 84 pravidelných splátkách po 3 306 Kč od 9. 3. 2019, splatný vždy k 9. dni příslušného kalendářního měsíce. V měsíční splátce je obsažena jistina, úrok a pojištění. V průběhu trvání smlouvy žalovaný přestal hradit žalobkyni pravidelné splátky, a to od splátky splatné dne 9. 4. 2021, žalovaný tak porušil svoji povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky, kdy jde o prodlení se splátkou vždy ve výši 3 306 Kč splatnou dne 9. 4. 2021, 9. 5. 2021, 9. 6. 2021, 9. 7. 2021 a dne 9. 8. 2021. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek upomínán, včetně upozornění na možnost ukončení a zesplatnění dané smlouvy, avšak bezvýsledně. Tím, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně mu sdělila dopisem ze dne 18. 8. 2021 s odkazem na ustanovení čl. 5 odst. 3 a 5 Podmínek, že došlo k zesplatnění smlouvy a jejímu ukončení, a to ke dni 10. 8. 2021. Ve smlouvě o úvěru se smluvní strany výslovně dohodly na obsahu smlouvy o zajišťovacím převodu práva k předmětu financování, kde je mimo jiné uvedeno, že zajištění se sjednává na dobu trvání pohledávky s tím, že dojde-li ke zesplatnění pohledávky ze smlouvy vyplývající, je žalovaný povinen vydat žalobkyni předmět financování do tří dnů na vlastní náklady; případně nesplnění této povinnosti je oprávněna žalobkyně na náklady žalovaného odebrat předmět na místě, na kterém se nachází za použití všech dostupných prostředků. Dne 13. 8. 2021 prostřednictvím vymáhací agentury došlo k zabavení předmětu financování žalovanému žalobkyní, automobil se podařilo odprodat dne 10. 11. 2021 za částku 132 000 Kč, o čemž byl žalovaný informován a dopisem ze dne 15. 12. 2021 mu byla vyúčtována dlužná pohledávka vzniklá zaviněním žalovaného. Termín k úhradě byl stanoven do 15. 1. 2022. Žalovaná částka sestává z jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 31 809,87 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 9 563,49 Kč, kdy nárok na smluvní pokutu vznikl v souladu se smluvním ujednáním v okamžiku, kdy byl v prodlení z více jak třemi splátkami a to ve výši 0,1 % denně z částky 127 784,63 Kč za období od 7. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a z částky 31 809,87 Kč jdoucím od 1. 12. 2021 ke dni podání žaloby. Jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy byla vypočtena jako součet jistin z nepředepsaných splátek mínus již uhrazená částka. K částce 5 808 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o náklady na odprodej vozidla v souladu s fakturou [číslo] přičemž tato částka představuje náklady a odměnu [právnická osoba] [anonymizováno] spol. s r. o. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, kdy tyto skutečnosti vyplynuly z úvěrové smlouvy [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru, z přehledu plateb, z tabulky umoření, z přehledu plateb, z kupní smlouvy, z protokolu o předání vozidla, z dopisu o zesplatnění pohledávky, z oznámení o jednostranném zápočtu, z vystavených faktur, z výpisu z účtu žalobkyně, z komisionářské smlouvy, z předžalobní upomínky. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Účastníci uzavřeli platnou úvěrovou smlouvu dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku s tím, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný se žalobkyní prostřednictvím prodejce [právnická osoba] a. s. ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejím základě mu byl poskytnut úvěr za účelem koupě movité věci (osobní motorové vozidlo). Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnila, když umožnila žalovanému čerpat sjednanou výši úvěru, kterou žalovaný vyčerpal, neboť poskytnutým úvěrem byla zaplacena kupní cena vybraného zboží. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když úvěr řádně a včas nesplácel a žalobkyni tak v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na zesplatnění celého zůstatku úvěru, o čemž byl žalovaný informován. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších sjednaných poplatků vyplývá jak z ujednání stran, tak z ustanovení § 2395 ve spojení s ustanovení § 2399 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalovanému byla uložena povinnost tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně úroků z prodlení, když tento požadavek žalobce je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 10. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů tohoto řízení. Tyto náklady se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 888 Kč dle zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ze 3 úkonů právní služby po 3 020 Kč dle § § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), ze 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K nákladům řízení dále náleží částka představující 21 % DPH ve výši 2 091,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř). Celkem náklady řízení vynaložené žalobkyní činí 13 939,60 Kč. 11. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinností uložil běžnou třídenní lhůtu.