28 C 290/2021-88 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 12. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 423,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky banky a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, s jejíž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem úrokového lístku a sazebníku poplatků. V uvedené smlouvě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a zavázala se provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynu žalovaného a dále úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu s proměnlivou úrokovou sazbou. Žalovaný se oproti tomu zavázal dodržovat sjednané podmínky a udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků nejméně ve výši minimálního zůstatku a platit za vedení běžného účtu a sjednané poplatky. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexicredit, na základě kterého mohl žalovaný přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však svou povinnost porušil, když zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr řádně a včas nesplácel. Z tohoto důvodu banka převedla dne 13. 11. 2017 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 8 484,21 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný ani přesto tuto částku nesplatil. Banka tak prohlásila úvěr ihned splatný v celé výši a to ke dni 17. 4. 2018. Žalovaný tak stále dluží na jistině částku 7 423,68 Kč a příslušenství specifikované ve výroku I. rozsudku. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejímu uhrazení opakovaně upomínán. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 68 C 1201/2020 byla věc postoupena soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě (výzva k úhradě dluhu, oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb, pozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, výpis z úvěrového účtu, oznámení o zesplatnění, smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupení pohledávek). Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 6. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně je věřitelem pohledávky, na základě jejího postoupení dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok, pak vyplývá z ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný řádně a včas neplnil, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství, když tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 8. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.