28 C 296/2021-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň – sever dne 27. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 954 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nezletilý žalovaný dne 1. 10. 2018 kolem 13:30 hodin v obci Město Touškov v prostorách [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [územní celek] fyzicky napadl nezletilého [jméno] [příjmení] způsobem, které způsobilo poškozenému zranění, které se vyžádalo lékařské ošetření. Trestní stíhání podezřelého žalovaného bylo zastaveno podle ustanovení § 159a odst. 2 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) trestního řádu. V příčinné souvislosti s poškozením zdraví uhradila žalobkyně náklady léčení poškozeného v celkové výši 18 954 Kč. Dne 22. 1. 2019 uzavřela zákonná zástupkyně žalovaného dohodu o úhradě dluhu ve splátkách, čímž pohledávku uznala co do důvodu i výše, kdy na uvedený dluh byla ve splátkách uhrazena částka v celkové výši 14 000 Kč. K uhrazení tak zbývá stále částka 4 954 Kč. Tato částka však dosud nebyla uhrazena. 2. Usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 31. 8. 2021 č. j. 25 C 135/2021-35 byla věc postoupena soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný ani zákonná zástupkyně žalovaného se k žalobě nevyjádřili. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalovaný a ani jeho zákonná zástupkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů (usnesení PČR [číslo jednací], z výzvy k zaplacení náhrady nákladů) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když žalovaný a ani jeho zákonná zástupkyně netvrdili opak. 6. Nárok žalobkyně tak soud shledal zcela důvodným, když nárok vyplývá z ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/97 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, dle něhož platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů za hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Protože žalovaný neuhradil na výzvy žalobkyně dlužnou částku, dostal se do prodlení, pak soud shledal taktéž důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 7. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tedy ve výši 900 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.